Otevřený dopis státní zástupkyni.

"Kdo neví, že největším  lákadlem ke zlu je naděje na beztrestnost."  Cicero                   
Sbohem, vážený pane doktore, nezapomeneme  na Vás!

Dne 25.9.2005 zemřel  ve věku  54 let MUDr. Jan Chmelař, spoluobžalovaný Vladimíra Hučína v případě  trestného činu podvodu dle § 250 tr.zákona, který byl vyloučen  k samostatnému projednání z velké obžaloby Vladimíra Hučína pro 7  trestných činů. Zemřel necelé dva týdny poté, co byl spolu s Vladimírem  Hučínem  s konečnou platností  zproštěn obžaloby, poté co Krajský soud v Ostravě – pobočka Olomouc, zamítl  odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku Okresního soudu  v Přerově.


Otevřený dopis  státní  zástupkyni.

Paní  
JUDr. Lenka Šromová
Krajské státní zastupitelství
Ostrava



Paní státní  zástupkyně,

dne 25.9.2005 zemřel MUDr. Jan Chmelař,  kterého jste  spolu  s Vladimírem Hučínem v r. 2001 obžalovala z trestného činu  podvodu. Zemřel jen několik dní poté, co byl pravomocně  zproštěn z obžaloby z tohoto  trestného činu  Krajským soudem  v Ostravě. Podle Vaší obžaloby měli oba obžalovaní  od zaměstnavatele Vladimíra Hučína,  Bezpečnostní a informační služby (BIS), vylákat nemocenské dávky, o které se měl  Vladimír Hučín obohatit. Jak Okresní soud v Přerově, tak Krajský soud  v Ostravě konstatovaly, že oba obžalovaní jsou nevinní. Tomuto zjištění  však předcházely více než  4 roky  trestního stíhání, které pro  MUDr.  Chmelaře byly velmi těžké. Nebyl typem bojovníka jako jeho spoluobžalovaný  Vladimír Hučín a nikdy předtím nepřišel do styku s orgány trestního řízení,  jako V. Hučín, který s nimi v jejich komunistické podobě bojoval celá  léta, tak jako s celým totalitním režimem. MUDr. Chmelař byl mírný, až  bojácný člověk, plachý a nesmělý a již samotná skutečnost, že se musel  dostavovat k výslechům a opakovaným hlavním líčením, byla pro něj utrpením.  Vím to, protože jsem jej vždy uklidňoval a říkal, aby se nebál, že to všechno  dobře dopadne. Já jsem o tom nepochyboval ani na okamžik, protože celé obvinění  bylo absurdní a i laik musel poznat, jak to konstatovali i mnozí novináři, že  obvinění z trestného činu podvodu nemá logiku. Ostatně, stejně  tak se vyjadřovala i obhajoba, neboť  bylo naprosto jasné, že obvinění z trestného činu podvodu nemůže obstát. Vy  jste však  dala pokyn ke vznesení  obvinění, vedla trestní stíhání a nakonec i vypracovala obžalobu. Měla  jste na to zákonnou licenci, byla jste  okresní státní zástupkyně. Můžete vznést obvinění  a obžalobu vůči komukoliv, i vůči  nevinnému člověku; Vám podle zákona stačí existence  podezření. Takže je vlastně všechno  v pořádku.  Když jsem  s panem doktorem Chmelařem odcházel  od hlavního líčení, kde byl zproštěn z Vaší obžaloby, připomněl jsem mu  kreslený vtip z r. 1968, na kterém si dva komunističtí  aparátníci podávají ruku a jeden říká  druhému.: „Upřímně řečeno soudruhu  tajemníku, kdybychom Vás  nezavřeli,  tak jste nemohl být rehabilitován." MUDr. Chmelař se tehdy usmál. Byl to  jeden z mála úsměvů, který jsem u něj viděl. Spíše vidím jeho obličej  v úzkostném napětí a slyším, jak se pokoušel  zoufale soudu vysvětlit, že je nevinen.  Nešlo jen o tu vinu, ale i o jeho pověst, neboť byl soukromým lékařem a  obvinění z trestného činu podvodu  se dostávalo pozornosti médií a veřejnosti. Takovéto ocejchování v malém  městě  při známém českém  přísloví  „není šprochu, aby na něm nebylo pravdy  trochu", bylo pro lékaře   s rozsáhlou klientelou téměř zničující. Protože o tom nikdy  nemluvil, tak nevíme ani, nakolik utrpěly jeho příjmy a kolik klientů jej  opustilo. Nechat se léčit   „podvodníkem" jistě bylo pro mnohé nepřijatelné. Vždyť k němu do  jeho ordinace vnikl i důstojník BIS, který bez jeho souhlasu se snažil dostat do  kartotéky jeho pacientů. Již se nedozvíme, jak mnoho jej vaše trestní stíhání  postihlo. Nevíme, kolik nocí nespal a kolik prášků na spaní si musel vzít, aby  mohl usnout. Zatímco V. Hučína trestní stíhání posiluje a zoceluje, tak jeho  kamaráda  doktora oslabovalo. Při  jeho pitvě bylo zjištěno, že  měl  několik jizev na srdci; šlo o malé infarkty, z nichž ten poslední byl  osudový. Zemřel na štěstí ve spánku, ráno jej našli mrtvého v posteli.  Nejsem odborník, ale jsem přesvědčen, že trestní stíhání se na této diagnóze  podílelo.

MUDr. Chmelař byl vzácný člověk. Lékař –  lidumil, který se snažil pomáhat. Měl jsem jej rád a nikdy na něj nezapomenu.  Věřím, že i Vy, paní doktorko, nezapomenete na  nevinného člověka, kterého jste obvinila  a posléze obžalovala. Nechci použít příkré výrazy, a již vůbec ne takové, které  Vám možná napíše můj přítel a rebel John Bok. Nechci Vám zavdat příčinu  k podání šesté stížnosti   Advokátní komoře, když ty předchozí, které jste na mně podala, byly  zamítnuty jako nedůvodné. Nebudu zpochybňovat ani vaši kvalifikaci, i když o ní  mám pochybnosti. Neučiním a nenapíši nic, čeho byste mohla proti mně využít.  Nemám čas psát zase vyjádření a chodit se někam obhajovat. Mě stačí, že jsem  úspěšně  hájil svého klienta a že  Vám mohu napsat, že jste stíhala hodného, dobrého a  charakterního člověka a že jste mu moc  ublížila. Vím dokonce, i proč jste to udělala.  

Věřím, že stejným zproštěním  z obžaloby skončí i celé trestní stíhání V. Hučína., který byl rok ve  vazbě. Pak přijde čas kladení otázek. Nejen Vám, ale i někdejšímu ministru  vnitra a dnes advokátnímu koncipientovi (jak příznačné) JUDr.(?) Stanislavu  Grossovi, který přece v TV tvrdil, že se budou všichni divit, jaké trestné  činnosti se V. Hučín dopustil. Ten otazník za titulem budoucího advokáta se ptá,  a co presumpce neviny, pane doktore?  

Vaše právní vzdělání paní doktorko je  jistě větší než urychlené kariéristické   vzdělání „kolegy" Grosse. Nevím ale, zdali  jako státní zástupkyně s monopolem  trestní obžaloby, znáte výrok, který pronesl  antický  filosof Seneca: „Minimum decet libere,  cui multum  licet." (Komu je mnoho  dovoleno, má si dovolovat co nejméně). O to více můžete vzpomínat. Třeba na  MUDr. Jana Chmelaře.

JUDr.  Milan Hulík  

PARVUM PARVA DECENT

K MALÉMU SE HODÍ MALÉ -  Horatius

 

Nestoudnost Falmerova

Čím Falmer vynikl? Podle osobního svazku StB podepsal spolupráci jako tipař prověrkář. Udával různé osoby a přijímal za to od StB peníze, naposledy ještě v prosinci 1989. V rozsudku soudu z roku 1993 však stojí, že poslanec KSČM Filip alias Falmer nebyl vědomým spolupracovníkem StB. Byl spolupracovníkem nevědomým. Co to je „nevědomý“? Slepý, hluchý, hloupý, že nepoznal estébáky? To ví jen čert. Jeho osobní spis StB si na internetu můžete přečíst. Podle něj věděl. Zajímavost: za telefonní rozhovor do Německa předložil StB účet na padesát korun. StB mu účet proplatila. Každá padesátka dobrá. Je to zajímavý střet velkých idejí StB s malým vyžírkou.

Dnes je sebevědomý a útočný. V demokracii, kde už nemá smysl udávat občany, se zabydlel s hbitou neomaleností. Na svou minulost je hrdý. Nestydí se. Věří, že komunismus jde dopředu, a sahá už na vládní moc. O kritikovi Rejžkovi řekl, že byl na rozdíl od něj v „nomenklatuře předlistopadového ÚV KSČ“. Z úst člověka, který bral od StB i padesátky, zní ta lež zvlášť sprostě. Pan Rejžek je všechno možné, zejména zdivočelý kritik, ale s komunisty neměl nic společného. Leda že mu dělali potíže. Filipa zažaluje. Dočká se jednou matného rozsudku v tom smyslu, že to Filip nemyslel zle, že se nemusí omlouvat, že být v nomenklatuře ÚV KSČ nebylo nic špatného a že pan Rejžek zaplatí soudní výlohy.

Je na tom Filipovi skutečně podivné, že takto nesmyslně lže. Kdyby pan Rejžek byl skutečně v nomenklatuře ÚV KSČ, měl by mu komunista Filip leda závidět - že se tehdy někdo v KSČ vyšvihl výš než on. Dnes už se vyšvihl. Je předním českým politikem. Místopředsedou Poslanecké sněmovny. Předsedou komunistické strany, kterou obrodí. Když levice vyhraje volby, bude tento Falmer v příští vládě místopředsedou a ministrem něčeho. S Paroubkem podepíše koaliční smlouvu.

Příští volby řeknou, kolik občanů si takovou nestoudnost přeje.

Autor: KAREL STEIGERWALD,  MFD 25.10.2005

 

_________________________________________________________________________________________________________________________________________________

 

P.S.

Němci se vždy z porážek vzpamatovali, Češi se nedokáží vzpamatovat ani z vítězství...

 

Zajímavá závěrečná myšlenka z pořadu v  rozhlase tento týden - o porážka Německa v 19. stol. Čechům to všeobecně asi dnes, bohužel, už mnoho neřekne...?!

Fw: DESINIT ESSE REMEDIO LOCUS, UBI QUAE FUERANT VITIA

 

----- Original Message -----

From: Jan Šinágl

To: Kovarik KPV ; KPV brno ; kpv15 ; Ústředí KPV

Cc: Motejl Otakar ; Zaorálek Lubomír ; Sobotka Přemysl ; ASSOCIATED PRESS ; DENÍKY BOHEMIA ; ČTK ; Vláda ČR ; Klaus Václav

Sent: Thursday, October 20, 2005 5:39 PM

Subject: DESINIT ESSE REMEDIO LOCUS, UBI QUAE FUERANT VITIA

"Není již místa pro lék tam, kde se dřívější neřesti staly dobrým mravem." Seneca ml.

 

Komunisté mě nemají v lásce a nyní i KPV…?!

 

Jan Šinágl

 

V průběhu sněmu KPV ČR, který se konal v Praze v kongresovém centru paláce Charitas ve dnech 18-19. října 2005 jsem měl možnost ve svém projevu kriticky reagovat na dosavadní činnost KPV. Velmi jsem byl znechucen tím, jak před započetím tohoto sněmu (a po celou dobu jeho průběhu) byly před vchodem do místa konaní rozmístěni členové skautského oddílu (Fanderlík) aby sněm uchránili před Janem Šináglem, Claudií Nikolajenkovou a dalšími aktivisty, kteří se od počátku angažují za veřejný politický soudní proces vedený proti mé osobě.

 

Bylo pro mne skutečně alarmující, že se někteří členové KPV nechají vmanipulovat do této špinavé a podlé zpravodajské hry. Je pravdou, že členové skautského oddílu zřejmě nejsou dostatečně obeznámeni s okolnostmi zmiňovaného soudního procesu. Spolu se členy skautského oddílu se však hanebné role na pokyn vedení KPV ochotně zhostil např i člen KPV Olomouc Bohumil Kovařík, který opakovaně osobně a fyzicky bránil mým sympatizantům ke vstupu do společenského sálu!

 

Z projevu předsedkyně Naděždy Kavalírové zaznělo, že především děkuje členům KPV a skautům za zabezpečení jednání sněmu před Janem Šináglem a dalšími. Další nehorázné - podlé a snadno prokazatelné dezinformace proti Janu Šináglovi vyslovil i člen KPV Olomouc Václav Kamarád. Z toho jednání je zřejmé, že současná KPV je v rámci neutěšené politické situace redukována na jakýsi klub důchodců, který sice občas prohlásí něco o nebezpečí komunismu, ale v daném případě se jedná pouze o fráze a neškodné floskule. V době kdy KPV měla možnost ukázat svoji autoritu a rozhodnost, tak strčila hlavu do písku. Jak jinak lze vysvětlit jednání KPV když se vedení této organizace ochotně scházelo před mým uvězněním s kryptokomunistickým vedením BIS, PČR a státním zastupitelstvím. Tato skutečnost je zadokumentována v podepsaných protokolacích např. v případě někdejšího předsedy KPV JUDr. Stanislava Drobného, který tak svou  hanebnou činností spolu s dalšími členy - představiteli  KPV splnil roli mouřenína a to v zájmu bezpečnostních složek ČSSD! Je pravdou, že vysoký věk členů KPV může mít vliv na zmíněné skutky, ale zde se předpokládá, že se jedná o bývalé politické vězně, kteří by měli být po celý svůj život jakousi morální autoritou. Z celkového jednání je zřejmé, že současné vedení KPV v žádném případě nereprezentuje veškeré účastníky III.odboje o čemž mne ujistili mnozí účastníci sněmu KPV.

 

Mrzí mne také, že představitelé pobočky KPV z Uherského Hradiště neinformovali na sněmu vedení KPV o dokumentárním filmu známého dokumentaristy Mgr. Martina Vadase ve kterém byl na nedávném festivalu v Uherském Hradišti dokonale zachycen dramatický průběh setkání - pouti politických vězňů na Sv. Hostýně v r. 2004, kde vedení KPV v čele s Naděždou Kavalírovou zabránilo hovořit o soudním - politickém procesu ve věci Vladimír Hučín a také nedovolilo promluvit mládežníkům z organizace Palachovy děti (herečce Karolíně Kaiserové) a dalším, včetně MVDr. Veroniky Valdové, kteří chtěli pozdravit politické vězně a zároveň je vyzvat k diskuzi na téma o nebezpečí komunistické ideologie.

 

Jen velmi těžko se mi píšou tyto řádky, ale nelze zavírat oči před realitou a nečinně přihlížet nad postupující paralyzací současné KPV v zájmu  ČSSD a jejich komunistických spojenců. Snad jedinou maximálně pozitivní zprávou ze sněmu KPV ČR je zvolení spisovatele Jana Beneše a Františka Zahrádky do řad členů předsednictva KPV ČR.

 

Vladimír Hučín, Přerov 20. říjen 2005 (zvýrazněný text J.Š)

 

P.S.

„Prohlašuji na svoji čest a svědomí, že jsem kdykoli a komukoli ochoten prokázat svým osobním svědectvím, že na tomto sněmu KPV ČR informace o mně uvedené paní předsedkyní MUDr. Naďou Kavalírovou, panem Václavem Kamarádem a panem Karlem Plockem, jsou naprosto nepravdivé, zavádějící a účelové. Z úcty k památce skutečných politických vězňů nemíním tento dnešní, zcela nedůstojný stav, komentovat. Chci jen doufat a věřit, že se skuteční političtí vězni ještě dokáží vzchopit a zasadí se o to aby KPV byla organizací hodnou svého jména nejen svými skutky, ale i charakterem, schopnostmi a prokazatelnými, skutečnými zásluhami jejích nejvyšších reprezentantů.“  Jan Šinágl

Ke všem tunám písmen, které mi pan Šinágl posílá ...

"Není již místa pro lék tam, kde se dřívější neřesti staly dobrým mravem." Seneca ml.

Komunisté mě nemají v lásce a nyní i KPV…?!
Jan Šinágl

V průběhu sněmu KPV ČR, který se konal v Praze v kongresovém centru paláce Charitas ve dnech 18-19. října 2005 jsem měl možnost ve svém projevu kriticky reagovat na dosavadní činnost KPV. Velmi jsem byl znechucen tím, jak před započetím tohoto sněmu (a po celou dobu jeho průběhu) byly před vchodem do místa konaní rozmístěni členové skautského oddílu (Fanderlík) aby sněm uchránili před Janem Šináglem, Claudií Nikolajenkovou a dalšími aktivisty, kteří se od počátku angažují za veřejný politický soudní proces vedený proti mé osobě.

Bylo pro mne skutečně alarmující, že se někteří členové KPV nechají vmanipulovat do této špinavé a podlé zpravodajské hry. Je pravdou, že členové skautského oddílu zřejmě nejsou dostatečně obeznámeni s okolnostmi zmiňovaného soudního procesu. Spolu se členy skautského oddílu se však hanebné role na pokyn vedení KPV ochotně zhostil např i člen KPV Olomouc Bohumil Kovařík, který opakovaně osobně a fyzicky bránil mým sympatizantům ke vstupu do společenského sálu!

Z projevu předsedkyně Naděždy Kavalírové zaznělo, že především děkuje členům KPV a skautům za zabezpečení jednání sněmu před Janem Šináglem a dalšími. Další nehorázné - podlé a snadno prokazatelné dezinformace proti Janu Šináglovi vyslovil i člen KPV Olomouc Václav Kamarád. Z toho jednání je zřejmé, že současná KPV je v rámci neutěšené politické situace redukována na jakýsi klub důchodců, který sice občas prohlásí něco o nebezpečí komunismu, ale v daném případě se jedná pouze o fráze a neškodné floskule. V době kdy KPV měla možnost ukázat svoji autoritu a rozhodnost, tak strčila hlavu do písku. Jak jinak lze vysvětlit jednání KPV když se vedení této organizace ochotně scházelo před mým uvězněním s kryptokomunistickým vedením BIS, PČR a státním zastupitelstvím. Tato skutečnost je zadokumentována v podepsaných protokolacích např. v případě někdejšího předsedy KPV JUDr. Stanislava Drobného, který tak svou hanebnou činností spolu s dalšími členy - představiteli KPV splnil roli mouřenína a to v zájmu bezpečnostních složek ČSSD! Je pravdou, že vysoký věk členů KPV může mít vliv na zmíněné skutky, ale zde se předpokládá, že se jedná o bývalé politické vězně, kteří by měli být po celý svůj život jakousi morální autoritou. Z celkového jednání je zřejmé, že současné vedení KPV v žádném případě nereprezentuje veškeré účastníky III.odboje o čemž mne ujistili mnozí účastníci sněmu KPV.

Mrzí mne také, že představitelé pobočky KPV z Uherského Hradiště neinformovali na sněmu vedení KPV o dokumentárním filmu známého dokumentaristy Mgr. Martina Vadase ve kterém byl na nedávném festivalu v Uherském Hradišti dokonale zachycen dramatický průběh setkání - pouti politických vězňů na Sv. Hostýně v r. 2004, kde vedení KPV v čele s Naděždou Kavalírovou zabránilo hovořit o soudním - politickém procesu ve věci Vladimír Hučín a také nedovolilo promluvit mládežníkům z organizace Palachovy děti (herečce Karolíně Kaiserové) a dalším, včetně MVDr. Veroniky Valdové, kteří chtěli pozdravit politické vězně a zároveň je vyzvat k diskuzi na téma o nebezpečí komunistické ideologie.

Jen velmi těžko se mi píšou tyto řádky, ale nelze zavírat oči před realitou a nečinně přihlížet nad postupující paralyzací současné KPV v zájmu ČSSD a jejich komunistických spojenců. Snad jedinou maximálně pozitivní zprávou ze sněmu KPV ČR je zvolení spisovatele Jana Beneše a Františka Zahrádky do řad členů předsednictva KPV ČR.


Vladimír Hučín, Přerov 20. říjen 2005 (zvýrazněný text J.Š)


P.S.

„Prohlašuji na svoji čest a svědomí, že jsem kdykoli a komukoli ochoten prokázat svým osobním svědectvím, že na tomto sněmu KPV ČR informace o mně uvedené paní předsedkyní MUDr. Naďou Kavalírovou, panem Václavem Kamarádem a panem Karlem Plockem, jsou naprosto nepravdivé, zavádějící a účelové. Z úcty k památce skutečných politických vězňů nemíním tento dnešní, zcela nedůstojný stav, komentovat. Chci jen doufat a věřit, že se skuteční političtí vězni ještě dokáží vzchopit a zasadí se o to aby KPV byla organizací hodnou svého jména nejen svými skutky, ale i charakterem, schopnostmi a prokazatelnými, skutečnými zásluhami jejích nejvyšších reprezentantů.“

Jan Šinágl

Zaverecna rec JUDr. MIlana Hulika - v zemi EU 2005!!!

 

Závěrečná řeč obhájce JUDr. Milana Hulíka ve věci Jana Beneše Okresní soud Příbram 12. října 2005

 

Vážená paní předsedkyně, vážená paní státní zástupkyně,

 

nebudu se zabývat marginálními nedostatky v tomto trestním řízením. Kupříkladu ten první spočívá v tom, že v návrhu na potrestání se mluví o revolveru a paní státní zástupkyně mluvila nyní o pistoli, ale já chápu, že pro ženy jaksi rozdíl mezi pistolí a revolverem prakticky neexistuje. To je ale skutečná maličkost která na podstatu věci nemá vliv. Paní státní zástupkyně hodnotila důkazy jednoznačně v neprospěch mého klienta a zcela pominula základní zásadu, jednu ze základních zásad trestního řízení, totiž zásadu „IN DUBIO PRO REO“ v pochybnostech ve prospěch obžalovaného. V tomto řízení byla tato zásada  ze strany orgánů trestního řízení porušena vícekráte.

 

Svědek Zacharda vypověděl, že celý incident začal tím, že můj klient pan Beneš mu nedal přednost v jízdě a vjel mu do cesty před Dobříši. To tvrdí on, můj klient to samozřejmě popírá, čili je to tvrzení proti tvrzení. Potom svědek Zacharda mluvil o tom, že můj klient pokračoval v jízdě třicítkou přes náměstí v Dobříši a že tento způsob jízdy nepovažoval za správný. Proto přejel do jiného pruhu, když odbočoval, čímž porušil pravidla silničního provozu. Můj klient přiznává, že jel třicítkou přes náměstí, což podle mého názoru není věc hodná odsouzení, ale naopak ocenění, protože jestliže v pátek v době největšího provozu přes náměstí jedu třicítkou a nikde ve vyhlášce není určeno, že je stanovena minimální rychlost, tak tento způsob jízdy nelze označovat za závadný. O tom, že vjel před něho do odbočujícího pruhu, to tvrdí zase svědek Zacharda, to můj klient popírá, čili zase podle zásady IN DUBIO PRO REO nelze tuto výpověď bez dalších důkazů hodnotit v neprospěch mého klienta. Ale paní předsedkyně, i kdybychom připustili, že pan Beneš porušil a dejme tomu i několikrát za sebou správný způsob jízdy, anebo i dopravní vyhlášku a to se v hustém provozu ve městě stává každému řidiči, zejména pokud jde o takováto drobná porušení, tak to v žádném případě není důvod k tomu, aby jeden řidič vyrazil za druhým a nadával mu do prasat, pokud to samozřejmě nebyly ještě jiné výrazy, které svědek Zacharda popírá. Paní státní zástupkyně vůbec nevzala v úvahu, že   pokud řidič, i kdyby dejme tomu byl já nevím jak navztekaný, který jde na parkoviště, přijde k druhému řidiči, a zjistí, že ten mu vadící řidič je evidentně o několik desítek let starší a který mu bez zaváhání nadává, že jezdí jako prase, že jedná nespolečensky, nemorálně, a  naprosto nevhodné.

 

Můj klient, při tomto věkovém rozdílu, při rozdílu tělesných konstitucí obou dvou a v situaci, kdy byl krátce po operaci bypasu, se tomuto agresivnímu jednání, jinak se toto jednání označit nedá, musel bránit. O jednání svědka Zachardy není vůbec pochybnost, nemusíme vůbec nic hodnotit, svědek jasně doznal, že výrazy prase použil a zřejmě ho použil nejen jednou, a i když ponecháme stranou i jiné výrazy které popřel, tak výraz prase myslím postačí. Takto se lidé neoslovují a nemají oslovovat. Jestliže můj klient za této situace a za stavu, kdy jej chtěl svědek Zacharda vytáhnout z auta vyndal poplašný revolver, který s sebou nosil právě za takovým účelem, aby se mohl bránit v případě ohrožení a namířil jej na strop vozidla, tak se jedná o naprosto adekvátní způsob obrany. Nyní jsme u právního základu věci. Pan svědek Zacharda tvrdí a obžaloba to zcela přijala, že touto zbraní namířil na něj a že můj klient řekl, že mu ustřelí palici. To tvrdí svědek Zacharda. Můj klient to popírá. Je to výpověď proti výpovědi, neexistuje žádný jiný důkaz, že můj klient se takto zachoval a že takto jednal. Není to také vůbec žádný důvod, aby orgány trestního řízení, vlastně už od počátku výpověď svědka Zachardy hodnotily jako objektivní a výpověď mého klienta jako neobjektivní. Zde musím učinit malý historický odkaz, jak už jsem se o tom zmiňoval. Jestliže orgány trestního řízení měly před sebou takto rozdílné výpovědi obou, to znamená svědka Zachardy, údajně tedy poškozeného a mého klienta, tak je přeci naprosto jasné a logické co měly udělat nejdříve. Měly si zjistit „WHO IS WHO“ – kdo je kdo. Kdo je pan Beneš a kdo je svědek Zacharda. Já neobviňuji svědka Zachardu z jakékoli asociálnosti, jeho osobní reference, které má soud k dispozici jsou v pořádku, vytýkám mu samozřejmě jenom jeho hrubé jednání, když mého klienta napadl takovým brutálním a sprostým způsobem, jak to učinil. Dejme tomu, že ani to samo o sobě není trestný čin, netvrdím, že se on trestního činu dopustil. Jenom vytýkám orgánům v trestním řízení, že jeho výpověď považují za objektivní a výpověď mého klienta za neobjektivní.

 

Kdyby si soud opatřili základní informace o panu Janu Benešovi, tak by zjistil, že se jedná o významného českého spisovatele, který napsal desítky knih, které jsou vysoce hodnoceny, že jde o člena amerického i českého „PEN klubu“, že se jedná o člena Konfederace politických vězňů, že se jedná o člověka několikráte odsouzeného za odpor vůči komunistickému režimu, že se jedná o člověka, jehož odsouzení v r.1967 a později i propuštění o rok později bylo jakýmsi spouštěcím signálem pro události „Pražského jara“, že se tedy jedná o člověka velkých zásluh. Samozřejmě paní státní zástupkyně i Vy paní předsedkyně jste už mladší, takže tuto dobu  let 1967 a 1968 nepamatujete a nevíte, že se  jedná o člověka, kterému se podařilo získat a propašovat na Západ zprávu  tzv. Pillerovy vyšetřovací komise, což byla zpráva, která odhalovala nezákonnosti komunistického režimu v 50. letech. Můj klient se jí dokázal  zmocnit, a umožnil tak její publikaci  Pavlem Tigridem v jeho časopise SVĚDECTVÍ. To vše má za sebou můj klient. Potom odešel do exilu. Nejdříve byl ve Francii, potom ve Spojených Státech. I tam vykonal záslužnou práci, učil na americké zpravodajské škole v  Monterey, dál vydával své knihy  v USA a nakonec se z exilu vrátil domů a publikuje dodnes.

 

Zdůrazňuji to proto, že se jedná o určité historické souvislosti, které přes uplynulou dobu a uplynulá léta nejsou dnes běžně známy, zejména ne mladším lidem. Samozřejmě to neznamená, že člověk takového jména a postavení se nemůže dopustit trestného činu. Mluvím o tom jenom proto, abych zdůraznil, jak jednostranně byly hodnoceny výpovědi mého klienta a výpovědi svědka Zachardy, kdy se prostě automaticky, bez jakéhokoliv ověření profilu obou osob, konstatovalo orgány trestního řízení i závěrečnou řečí paní státní zástupkyně,  že výpovědi mého klienta jsou neobjektivní, zatímco výpovědi svědka Zachardy jsou objektivní, ačkoliv u toho auta, kdy se můj klient bránil způsobem, který uvedl ve své výpovědi – vyndal poplašný revolver, namířil ho na strop, čímž naznačil svědkovi Zachardovi, aby svého počínání zanechal, nenacházel jiný svědek a kromě oněch dvou rozdílných výpovědí jiné svědectví neexistuje. Nic jiného můj klient nesledoval. O žádné „ustřelení palice“, o žádné vyhrožování usmrcením mu nešlo. Šlo jenom o to, aby člověk o třicet let mladší, člověk daleko fyzicky robustnější, upustil od útoku na něho, na člověka, kterému je 70 let a který je po těžké srdeční operaci.  A my víme jako laici, že každé takovéto rozčilení může takto postiženému člověku znatelně uškodit. To orgány trestního řízení vůbec nehodnotily. Podle nich je výpověď svědka Zachardy věrohodná a  výpověď mého klienta nevěrohodná, patrně jen proto, že je obžalovaný a má právo se hájit způsobem, jakým uzná za vhodný.  Toto porušení zásady „IN DUBIO PRO REO“ ze strany orgánů trestního řízení považuji za zásadní pochybení v tomto trestním řízení. Pokud paní státní zástupkyně tvrdila, že výpověď svědka Holečka, prodavače z prodejny, který viděl, ale neslyšel, je nepřesná, tak jde opět o mylné tvrzení, protože paní státní zástupkyně zaměnila ono druhé setkání svědka Zachardy s mým klientem za prvé setkání. Můj klient vypovídal o tom, že šel k vozidlu jen jednou a to bylo poté, co navštívil prodejnu a šel k vozidlu pana Zachardy aby si zapsal číslo jeho auta. To bylo v situaci, kdy mu svědek Zacharda už nadával podruhé, po té co stál nedaleko  jeho vozidla. Zřejmě ten incident, který se odehrál první u toho vozidla svědek Holeček neviděl. Jeho  výpověď nelze označit za nepřesnou, naopak jeho výpověď je přesná, protože doplňuje výpověď mého klienta a svědčí o tom, že to byl svědek Zacharda, který se choval agresivně, což svědek poznal i přesto, že neslyšel, co svědek Zacharda mluvil, ale z jeho chování, z jeho mimiky, z jeho gestikulace byla jeho agresivita naprosto zřejmá, tak, jak to tento svědek také vypověděl. 

 

To co svědek Vopička jako příslušník policie vypověděl, je podle mého názoru nepřesné, že se Zacharda jevil rozklepaně, že byl nějak rozechvělý,  to svědčí jenom o tom, že se skutečně lekl, když můj klient vytáhl poplašnou zbraň.  To ovšem bylo účelem jednání mého klienta.  Pokud jde o to hodnotit subjektivní stránku dané skutkové podstaty, tak úmyslem mého klienta - motivem jeho jednání bylo postrašit útočníka (V tomto momentu vykazuje soudkyně svědka Zachardu a jeho přítelkyni ze soudní síně). Můj klient  chtěl svým jednáním odradit útočníka od dalšího jednání. Můj klient neví co sledoval pan Zacharda, jestli ho chtěl vytáhnout z vozidla, mlátit, uhodit, ale už samotná skutečnost, že  rozčilení mého klienta samo o sobě při jeho zdravotním stavu jej ohrožovalo na životě, aniž by byl uhozen a aniž by byl vytažen z vozidla. Jeho obrana byla tedy naprosto adekvátní. Žijeme v době a nakonec denně to sledujeme v médiích, že občané se musí začít bránit sami. Pokud se  můj klient bránil pouze replikou, neboli napodobeninou skutečné zbraně, tak použil adekvátního prostředku. Adekvátnější prostředek neznám, než že útočníku ukáži, že jsem ozbrojen a odradím ho tak  od dalšího jednání.

 

Konečně chování obou svědků, svědkyně Kavelové a svědka Zachardy zde v jednací síni, když nám jedna osoba zde v jednací síni sdělila, že  napadali i svědka Holečka o přestávce na chodbě za jeho výpověď, svědčí o tom, že jsou to lidé, kteří k projevu agrese, vůči někomu, kdo se nechová způsobem, který oni považují za správný, nemají daleko. I to dokresluje jejich neobjektivnost či podporuje hodnocení jejich výpovědi jako neobjektivních. Konečně svědkyně Kavelová, která vypovídala o tom, že pan Zacharda stál prakticky vedle jejího auta, pokud auta stála za sebou, tak to musela být vzdálenost asi dvou metrů a při otevřených dveřích údajně neslyšela  co říkal pan Zacharda,, jen  dosvědčuje, že vypovídala účelově a nepravdivě a to se samozřejmě týká i další části její výpovědi. Jestli v jedné věci mluví nepravdu, tak je velice pravděpodobné, že i v dalších věcech nemluví pravdu. A svědkyně nemohla neslyšet, co svědek Zacharda říkal. Nakonec on sám potvrdil, že mluvil o prasatech a jestliže  přiznává, že o nich mluvil, tak proč nevěřit mému klientovi, který říká, že ho oslovoval čuráku a že jednal způsobem velice agresivním a nevhodným.

 

Vážená paní předsedkyně, hodnotím důkazní řízení úplně jinak, než ho hodnotila paní státní zástupkyně. Já ho hodnotím tak, že můj klient jednal způsobem naprosto adekvátním a přiměřeným, aby ochránil svoji osobu. I kdybych připustil, že přejel nesprávně jízdní pruh, vjel do cesty vozidlu svědka Zachardy, a i kdybych dále uznal, že  jel rychlostí, která dejme tomu nějakým způsobem zpomalovala  provoz, tak to všechno není důvod k tomu, aby se svědek Zacharda choval takovým způsobem a ohrozil život mého klienta. Samozřejmě, že  nemohl vědět, že ten starší pán je po srdeční operaci, ale člověk se takovým sprostým způsobem vůči druhému člověku nechová, zejména ne vůči staršímu.

 

Vážená paní předsedkyně, nebylo prokázáno, že můj klient namířil poplašný revolver na hlavu pana Zachardy a že řekl,  ustřelím TI palici - to je tvrzení pouze pana Zachardy a je to tvrzení naprosto neprokázané. Můj klient to popírá a nikdo jiný to nedosvědčuje a jedině tímto způsobem a jedině tímto výrokem, za současného namíření zbraně na tělo, by mohl můj klient naplnit skutkovou podstatu trestného činu podle paragrafu 197a. A protože to prokázáno nebylo, tak samozřejmě můj klient tuto skutkovou podstatu trestného činu nemohl naplnit. A to se samozřejmě týká i obvinění ze skutkové podstaty trestného činu výtržnictví. Můj klient tak učinil ve voze, čili na místě veřejnosti nepřístupném a nakonec tak učinil za situace, kterou je nutno hodnotit jako nutnou obranu.

 

Takže i kdyby to bylo na místě veřejnosti přístupném, tak jestliže někdo někomu nadává do prasat a chová se agresivně a dává najevo, že jej chce fyzicky ohrozit, tak jednání mého klienta bylo naprosto adekvátní, ať už se jednalo o nepravou, nebo skutečnou zbraň.

 

Vážená paní předsedkyně, dospívám k rozdílnému závěru od paní státní zástupkyně, že můj klient se nedopustil ani jednoho z trestních činů, ze kterých je obžalován a tudíž navrhuji, aby byl v plném rozsahu zproštěn obžaloby.       

 

 

Přepis ze zvukového záznamu Jan Šinágl

 

P.S.

Spisovatel Jan Beneš byl odsouzen na 4 měsíce s podmínkou na rok - z výchovných důvodů - a propadnutí majetku - poplašné pistole s pěti náboji !!!

"Soudkyně" Mgr. Jana Jurečková, "státní zástupkyně" JUDr. Olga Beranová!

 

CUM VITIA PROSUNT, PECCAT QUI RECTE FACIT

"Tam, kde se daří špatnostem, je proviněním jednat čestně" Publius Syrus

 

http://www.geocities.com/rudyjoska/filip.htm 

 

Na této adrese je praktická a rychlá možnost prostudovat cíleně spis StB vedený na dnešního předsedu KSČM JUDr.Vojtěcha Filipa. Opět se nám chystají komunisté kázat morálku, čili tzv. "zakroutit krkem", chtějí být příkladem toho nejlepšího pro občany této země. Přesvěčte se sami o minulosti dnešního nejvyššího komunisty a jeho "charakteru"! Po 50 letech by společnost měla být schopna odstranit toto zlo. Místo toho předseda vlády Paroubek si dovoluje nehorázně tvrdit, že společnost není ještě zralá na společnou vládu s komunisty!!! A pravicové strany k tomu nebezpečně mlčí, nekonají!!! Jsou tak neschopné, chybí jim schopní vůdci, či jsou ve skutečnosti jiné, než jak se prezentují veřejnosti? Pravicové strany by měli dát možnost novým tvářím s čitelnou a přesvědčující minulostí. Nepochybně se mezi jejich členskou základnou nalézá dost schopných. Se stále stejnými tvářemi, které provázejí viditelné, či méně viditelné skandály a nezákonnosti lze těžko přesvědčit voliče. Očekávat od nich, že budou konečně vést a spravovat zemi jak náleží, než jak tomu bylo za posledních 16 let, je proti zákonům přírody a proti přirozenosti lidské povahy. Je čas, aby nejlepší z nejlepších převzali správu země do svých rukou. Situace je už nadále neúnosná. 

 

Jan Šinágl

www.jan.sinagl.cz

 

 

VÍTĚZOVÉ? PORAŽENÍ? – disent a politické elity v období normalizace.

 

V minulých dnech vyšla dvoudílná obsáhlá publikace s názvem: "Vítězové? Poražení? " Kniha (téměř 2000 stran) obsahuje životopisná interview odpůrců komunistické ideologie a představitelů komunistické ideologie. Jsou tam publikovány paměti např. Václava Havla, Hany Marvanové, Petra Pitharta, Jiřího Diensbiera, Vladimíra Hučína a dalších včetně Miroslava Štěpána, Milouše Jakeše, Rudolfa Hegenbarta, Hořeního a dalších ( celkem 50 osob).

 

Je zlomyslnou ironií osudu (je to náhoda?), že Vladimír Hučín je zde na seznamu např. spolu s Františkem Stárkem (Čuňas) str. 857, který dnes pracuje jako plk. v BIS na odboru techniky - sledování a pod. František Čuňas ve svém interwiev přiznává, že ve výkonu trestu působil jako brigadýr. To znamená, že takové vedoucí postavení - zařazení mohl odsouzený vykonávat pouze se souhlasem vězeňského odboru pro vnitřní bezpečnost. Já si ani nedovedu představit, že bych něco jako brigadýr mohl ve výkonu trestu vykonávat  (ostatně ve svém interwiev na str. 209 to dávám dostatečně najevo). Takové postavení se rovná jisté spolupráci s bezpečnostními složkami a tedy i s StB!

 

K tomu nutno doplnit, že František Stárek se v podstatě spolu s dalšími v r. 2000-2001 podílel na mém propuštění z BIS a na následném uvěznění. Jeho přezdívka "Čuňas" je zde naprosto opodstatněná!

 

Dalším podivným disidentem na str. 511 je jistý Vojtěch Mencl (1923), který v 50 letech působil ve vysokých komunistických funkcích a podílel se na upevňování komunistické moci. Zde je nutno upozornit, že tento někdejší fanatický komunista je otcem komunistického prokurátora JUDr. Petra Mencla (1947), který jako ředitel (OVB)  Odboru vnitřní bezpečnosti BIS osnoval a řídil odstranění Vladimíra Hučína z BIS a tím se také podílel na jeho následném  uvěznění.

 

K tomuto je možno doložit dokumenty ze kterých je patrné, že JUDr. Petr Mencl  je opakovaně jako ředitel OVB podepsán pod zločinnými zpravodajskými akcemi ČSSD jejichž smyslem bylo dlouhodobě sledovat a odposlouchávat  bývalého politického vězně a důstojníka BIS Vladimíra Hučína. Tato podlá a zločinná zpravodajská operace řízená zájmy kryptokomunistické ČSSD byla vedena pod kr. názvem "UHLÍ".

 

K posouzení této obsáhlé publikace je nutno si přečíst kapitolu na str. 209 s vyjádřením Vladimíra Hučína a také nahlédnou do již dříve zveřejněného seznamu osob z Grosstapa! Za zmínku stojí i to, že knihu vydalo za pomocí grantů nakladatelství Prostor pod patronací Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR.

 

Vladimír Hučín, Přerov 17.10.2005

 

P.S.

Vydání této publikace lze hodnotit jen pozitivně. Je i výzvou jak se stávající mocenská, zájmová a politická uskupení zachovají k jejímu obsahu, konkrétně i k uvedeným jménům plk. Františka Stárka a především JUDr. Petra Mencla, který jednal protizákonně a zločinecky. Začneme konečně odsuzovat zlo a jeho pachatele? Přestane už čestné jednání být proviněním? Bude špatnost trestána?

 

Myšlenku: „PRAVDOU KE SVOBODĚ“ je třeba začít naplňovat! J.Š.

Jmeno J. A. Bati se ocistuje a nabyva na zaslouzene ucte!

Ještě ke zpravodajství  TV NOVA o Janu Antonínu Baťovi

 

Jan Šinágl

 

Dne 29. září 2005 jsem rozeslal hromadnou elektronickou poštou „Prohlášení rodiny Jana Antonína Bati“,  ze dne 11. září 2005. Na druhý den mne požádala TV NOVA o zprostředkování telefonického kontaktu na dceru Jana Antonína Bati, paní Editu Baťovou de Oliveira, žijící v Brazílii. TV NOVA měla v úmyslu ještě v tento den, v hlavních večerních zprávách seznámit veřejnost s tímto významným prohlášením. Vysílání bylo přesunuto na pozdější dobu. Zdůvodněné to bylo potřebou zajistit i stanovisko Tomáše Bati, žijícího v kanadském Torontu.

 

V pondělí, dne 3. října 2005 navázala telefonický kontakt TV NOVA s paní Editou Baťovou. Byl natočen rozhovor s vydavatelem knih o Janu Antonínu Baťovi, panem Markem Belzou v Praze. Veřejnost měla být informovaná v hlavních večerních zprávách na TV NOVA téhož dne. Opět nebylo vysíláno. Dle sdělení TV NOVA, v zájmu objektivity, byl proveden pokus o telefonický kontakt s panem Tomášem Baťou v Torontu. Jeho sekretářka sdělila, že má porouchané sluchátko a že tedy nemůže poskytnout rozhovor. To bylo důvodem, proč pořad nebyl odvysílán.

 

TV NOVA přesto informaci v sobotu 8. října v hlavní večerní zpravodajské relaci odvysílala. Nabízí se otázka proč nebyl pan Tomáš Baťa schopen nechat rychle opravit ono údajně poškozené sluchátko, když žije v tak vyspělé zemi jakou Kanada nepochybně je? Nevěděl co říci? Přiznává tím i sám pan Tomáš Baťa, byť nepřímo, své špatné svědomí ve vztahu ke svému strýci, kterému tak ublížil spolu se svoji matkou Marií Baťovou?

 

Budeme dlouho čekat, až se panu Tomáši Baťovi podaří „opravit“ sluchátko a bude odvysíláno i jeho stanovisko? Obávám se, že se ho nedočkáme. Ano, jistě jsou zde ve hře tzv. vyšší zájmy, ale kam může vést neustálé zapírání nepopíratelné a prokazatelné pravdy? Pan Tomáš Baťa se svojí matkou paní Marií Baťovou obdržel vysoké finanční vyrovnání, jak bylo uvedeno v závěti Tomáše Bati sn. Přesto dědictví, odkázané právoplatně jeho otcem svému nevlastnímu bratrovi Janovi, společně se svoji matkou zapřeli a soudil se o něj  u amerických soudů. S pomocí komunisty dodaných dokumentů z archivů vyhráli soudní spor a obdrželi dědictví za které už od Jana Antonína Bati dostali, dle platné závěti, finanční vyrovnání.

 

Komunisté Jana Antonína Baťu zcela neprávem odsoudili a jako „odměnu“ obdrželi veškerý majetek Baťových závodů v ČSR, aniž by museli zaplatit jedinou korunu. Jan Antonín Baťa dodnes platí, dle rozsudku Národního soudu z roku 1947, v ČR za zločince. Tuto komunistickou, zločinnou nespravedlnost se pokusil napravit generální prokurátor ČR JUDr. Jiří Šetina. V roce 1994 bylo zamítnuto rozhodnutím Nejvyššího soudu - předsedou byl tehdy dnešní obhájce lidských práv JUDr. Otakar Motejl…?!

 

V roce 1957 nominovala Brazílie Jana Antonína Baťu na Nobelovu cenu – vzdal se  jí ve prospěch jiného brazilského občana. Neskutečný rozvoj Baťových závodů v ČSR a na celém světě od smrti Tomáše Bati až do začátku nacistické okupace je především zásluhou Jana Antonína Bati. Rozkvět Zlína je především jeho zásluha – do dnešního dne  nemá ve Zlíně Jan Antonín Baťa ani muzeum, ani sochu! Tolik Zlínu obětoval, tolik mu dal, miloval své město…Je to stálou mravní a lidskou výzvou jak pro primátora města Zlína tak i hejtmana zlínského kraje. Je ostudné, že 3. září 2005 byla odhalena ve Zlíně socha E. Benešovi, člověku, který Jana Antonína Baťu neměl v lásce a který odmítal jeho pomoc a rady, na jejichž nerespektování ČSR nakonec doplatila nástupem komunismu. Se svým nevlastním bratrem Tomášem nástup komunistů už jednou odvrátili, kdy svoji podporou pomohli Aloisi Rašínovi ve 20. letech minulého století. Nyní mu jeho bratr chyběl…Je symbolické, že sochu odhalil Svaz bývalých bojovníků za svobodu, dříve Bojovníci proti fašismu, tedy postkomunistická organizace o které dnešní političtí vězni ví své, i o minulosti její předsedkyně Anděly Dvořákové…

 

Co zbylo dnes z Baťových závodů a jejich celým světem obdivované filosofie pod vedením Tomáše Bati jn. A jeho syna?

 

Tomáš Baťa sn. za svého života prohlásil, že své housle předá nejlepšímu  houslistovi – předal je svému nevlastnímu bratrovi Janovi. Tušil už snad tenkrát, že jeho syn není ten, kdo bude umět hrát na housle tak dobře jako on a jeho nevlastní bratr Jan…? Velcí muži umějí přiznat svá pochybení – právě proto, že jsou velcí, nikdy na ně není pozdě.

 

Máte-li potomkům Jana Antonína Bati co říci, pane Tomáši Baťo, prosím, sdělte jim to – kvůli památce velkého, statečného člověka a vlastence Jana Antonína Bati, kvůli Vašemu vlastnímu svědomí a kvůli památce Vašeho velkého otce.    

Inkvizice v České republice - justiční zvůle ve státě Evropské Unie

Navazuji na článek „Bleskový soud nad Janem Antonínem Benešem", z
11.10.2005. Kdo u OS Příbram dne 12.10 nebyl, neuvěří. Důvěryhodná, a
podložená svědectví obžalovaného pana Beneše a svědka obhajoby –
strana „poškozená" nedůvěryhodná, křivě svědčící s primitivními
způsoby chování.

Už oblečení a neupravenost „poškozeného" nepůsobila důvěryhodně, což
svoji rozporuplnou výpovědí jen potvrdil. Poškozený spolu se svou
přítelkyní byli později vykázáni na chodbu, kde napadali svědka
obhajoby.

Veřejnost očekávala samozřejmě osvobozující rozsudek – byli jsme
zděšeni rozhodnutím soudkyně Mgr. Jany Jurečkové. Trest uvedla jako
mírný a výchovný - 4 měsíce s podmínkou na rok a propadnutím věcí -
poplašné pistole s pěti náboji, jakož i argumentací a chováním státní
zástupkyně JUDr. Olgy Beranové.

Chovaly se, neznám výstižnější slovo - zločinecky - a měly by být za
to co předvedly zbaveni svých funkcí. Je do nebe volající označit
spisovatele Jana Beneše jako výtržníka a násilníka na skupině obyvatel
a jednotlivcích! Pro veřejnost pachatel a oběť seděli na opačných
místech v soudní síni! „Poškozenému" Zachardovi uvěřila soudkyně vše,
jeho oběti snad nic.

Tvrzení proti tvrzení – kde zůstala zásada IN DUBIO PRO REO - v
případě pochybností ve prospěch obviněného - paní soudkyně?!

Absurdní revoluce přináší absurdní plody

„Občanská neposlušnost je základním právem každého občana, jehož se nesmí vzdát, protože by přestal být člověkem. Občanská neposlušnost nevede nikdy k anarchii, zatímco kriminální neposlušnost k ní může vést. Každý stát potlačuje kriminální neposlušnost silou, jinak by přestal existovat. Avšak potlačit občanskou neposlušnost znamená totéž jako vsadit do vězení vlastní svědomí.“

Mahatmá Gándhí