Otevřený dopis státní zástupkyni.

"Kdo neví, že největším  lákadlem ke zlu je naděje na beztrestnost."  Cicero                   
Sbohem, vážený pane doktore, nezapomeneme  na Vás!

Dne 25.9.2005 zemřel  ve věku  54 let MUDr. Jan Chmelař, spoluobžalovaný Vladimíra Hučína v případě  trestného činu podvodu dle § 250 tr.zákona, který byl vyloučen  k samostatnému projednání z velké obžaloby Vladimíra Hučína pro 7  trestných činů. Zemřel necelé dva týdny poté, co byl spolu s Vladimírem  Hučínem  s konečnou platností  zproštěn obžaloby, poté co Krajský soud v Ostravě – pobočka Olomouc, zamítl  odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku Okresního soudu  v Přerově.


Otevřený dopis  státní  zástupkyni.

Paní  
JUDr. Lenka Šromová
Krajské státní zastupitelství
Ostrava



Paní státní  zástupkyně,

dne 25.9.2005 zemřel MUDr. Jan Chmelař,  kterého jste  spolu  s Vladimírem Hučínem v r. 2001 obžalovala z trestného činu  podvodu. Zemřel jen několik dní poté, co byl pravomocně  zproštěn z obžaloby z tohoto  trestného činu  Krajským soudem  v Ostravě. Podle Vaší obžaloby měli oba obžalovaní  od zaměstnavatele Vladimíra Hučína,  Bezpečnostní a informační služby (BIS), vylákat nemocenské dávky, o které se měl  Vladimír Hučín obohatit. Jak Okresní soud v Přerově, tak Krajský soud  v Ostravě konstatovaly, že oba obžalovaní jsou nevinní. Tomuto zjištění  však předcházely více než  4 roky  trestního stíhání, které pro  MUDr.  Chmelaře byly velmi těžké. Nebyl typem bojovníka jako jeho spoluobžalovaný  Vladimír Hučín a nikdy předtím nepřišel do styku s orgány trestního řízení,  jako V. Hučín, který s nimi v jejich komunistické podobě bojoval celá  léta, tak jako s celým totalitním režimem. MUDr. Chmelař byl mírný, až  bojácný člověk, plachý a nesmělý a již samotná skutečnost, že se musel  dostavovat k výslechům a opakovaným hlavním líčením, byla pro něj utrpením.  Vím to, protože jsem jej vždy uklidňoval a říkal, aby se nebál, že to všechno  dobře dopadne. Já jsem o tom nepochyboval ani na okamžik, protože celé obvinění  bylo absurdní a i laik musel poznat, jak to konstatovali i mnozí novináři, že  obvinění z trestného činu podvodu nemá logiku. Ostatně, stejně  tak se vyjadřovala i obhajoba, neboť  bylo naprosto jasné, že obvinění z trestného činu podvodu nemůže obstát. Vy  jste však  dala pokyn ke vznesení  obvinění, vedla trestní stíhání a nakonec i vypracovala obžalobu. Měla  jste na to zákonnou licenci, byla jste  okresní státní zástupkyně. Můžete vznést obvinění  a obžalobu vůči komukoliv, i vůči  nevinnému člověku; Vám podle zákona stačí existence  podezření. Takže je vlastně všechno  v pořádku.  Když jsem  s panem doktorem Chmelařem odcházel  od hlavního líčení, kde byl zproštěn z Vaší obžaloby, připomněl jsem mu  kreslený vtip z r. 1968, na kterém si dva komunističtí  aparátníci podávají ruku a jeden říká  druhému.: „Upřímně řečeno soudruhu  tajemníku, kdybychom Vás  nezavřeli,  tak jste nemohl být rehabilitován." MUDr. Chmelař se tehdy usmál. Byl to  jeden z mála úsměvů, který jsem u něj viděl. Spíše vidím jeho obličej  v úzkostném napětí a slyším, jak se pokoušel  zoufale soudu vysvětlit, že je nevinen.  Nešlo jen o tu vinu, ale i o jeho pověst, neboť byl soukromým lékařem a  obvinění z trestného činu podvodu  se dostávalo pozornosti médií a veřejnosti. Takovéto ocejchování v malém  městě  při známém českém  přísloví  „není šprochu, aby na něm nebylo pravdy  trochu", bylo pro lékaře   s rozsáhlou klientelou téměř zničující. Protože o tom nikdy  nemluvil, tak nevíme ani, nakolik utrpěly jeho příjmy a kolik klientů jej  opustilo. Nechat se léčit   „podvodníkem" jistě bylo pro mnohé nepřijatelné. Vždyť k němu do  jeho ordinace vnikl i důstojník BIS, který bez jeho souhlasu se snažil dostat do  kartotéky jeho pacientů. Již se nedozvíme, jak mnoho jej vaše trestní stíhání  postihlo. Nevíme, kolik nocí nespal a kolik prášků na spaní si musel vzít, aby  mohl usnout. Zatímco V. Hučína trestní stíhání posiluje a zoceluje, tak jeho  kamaráda  doktora oslabovalo. Při  jeho pitvě bylo zjištěno, že  měl  několik jizev na srdci; šlo o malé infarkty, z nichž ten poslední byl  osudový. Zemřel na štěstí ve spánku, ráno jej našli mrtvého v posteli.  Nejsem odborník, ale jsem přesvědčen, že trestní stíhání se na této diagnóze  podílelo.

MUDr. Chmelař byl vzácný člověk. Lékař –  lidumil, který se snažil pomáhat. Měl jsem jej rád a nikdy na něj nezapomenu.  Věřím, že i Vy, paní doktorko, nezapomenete na  nevinného člověka, kterého jste obvinila  a posléze obžalovala. Nechci použít příkré výrazy, a již vůbec ne takové, které  Vám možná napíše můj přítel a rebel John Bok. Nechci Vám zavdat příčinu  k podání šesté stížnosti   Advokátní komoře, když ty předchozí, které jste na mně podala, byly  zamítnuty jako nedůvodné. Nebudu zpochybňovat ani vaši kvalifikaci, i když o ní  mám pochybnosti. Neučiním a nenapíši nic, čeho byste mohla proti mně využít.  Nemám čas psát zase vyjádření a chodit se někam obhajovat. Mě stačí, že jsem  úspěšně  hájil svého klienta a že  Vám mohu napsat, že jste stíhala hodného, dobrého a  charakterního člověka a že jste mu moc  ublížila. Vím dokonce, i proč jste to udělala.  

Věřím, že stejným zproštěním  z obžaloby skončí i celé trestní stíhání V. Hučína., který byl rok ve  vazbě. Pak přijde čas kladení otázek. Nejen Vám, ale i někdejšímu ministru  vnitra a dnes advokátnímu koncipientovi (jak příznačné) JUDr.(?) Stanislavu  Grossovi, který přece v TV tvrdil, že se budou všichni divit, jaké trestné  činnosti se V. Hučín dopustil. Ten otazník za titulem budoucího advokáta se ptá,  a co presumpce neviny, pane doktore?  

Vaše právní vzdělání paní doktorko je  jistě větší než urychlené kariéristické   vzdělání „kolegy" Grosse. Nevím ale, zdali  jako státní zástupkyně s monopolem  trestní obžaloby, znáte výrok, který pronesl  antický  filosof Seneca: „Minimum decet libere,  cui multum  licet." (Komu je mnoho  dovoleno, má si dovolovat co nejméně). O to více můžete vzpomínat. Třeba na  MUDr. Jana Chmelaře.

JUDr.  Milan Hulík