MNOHO STESTI CESKE REPUBLICE A NASI EVROPE!

 

PF 2009

 

* * *

„Dějiny spíš potřebují lidi, kteří něco dělají, než lidí,

kteří navrhují, co by někdo měl dělat.“

 

- - -

 

„Nejste-li velkomyslní, nemáte oči pro velikost.“

 

- - -

 

„Nejsou velké a malé poměry, nýbrž jen velcí a malí lidé.“

 

- - -

 

„Národ se může cítit nesmrtelným jenom tehdy, když se bude cítit mravným, když bude mít své vědomé mravní poslání; na to ovšem nestačí divadlo, i když má být součinitelem toho mravního povědomí. To musí být v politice, v hospodářství, v knize a škole, denním životě, všude. A obráceně, vemte národu jeho mravnost, a berete mu i jeho nesmrtelnost.“

- - -

„Člověk si musí vždycky uvědomit, pro koho píše. I jako novinář, i jako autor si musí stále říkat: vychovávat, vychovávat, vychovávat. Výchova není v tom, poučovat lidi, nebo jim dělat kázání, ale dát jim příležitost, aby sami mysleli, aby sami srovnávali.“

 

Karel Čapek

 

* * *

Karel Čapek – Svíčička

 

Aspoň jedinkrát do roka nebudiž opomenuto zapálit v novinách sloupeček milému Pánubohu. A tedy sláva na výsostech Bohu. Ačkoli je všude, je na výsostech přece jen víc sám a víc doma. Přesvědčte se o tom: vystupte někdy na výsosti, a potkáte ho. Na výsostech krásy, na výsostech lásky, na výsostech poznání a já nevím na kterých výsostech ještě. A když na ne vystoupíte, pocítíte rozkoš a hrůzu, nevýslovnou radost a strašné mrazení, a to je on sám. Ale kdo nikdy nevystoupil na výsosti, nepotkal ho a nic neví o něm ani o jeho slávě. Neboť není pravé lásky kromě slávy Boží. On sám pak voní mateřídouškou a ve vlasech má hvězdy, ptáky na ramenou, na klíne cvrčka a pod jeho nohama plynou řeky a potůčky. Sláva na výsostech Bohu. A na zemi pokoj lidem dobré vůle.

 

Není nic sladšího než pokoj; a proto dejte nám pokoj, vy všichni, kteří si myslíte, že jste vyvoleni spravovati a napravovati svět. Pokoj lidem na zemi; sláva patří Pánubohu a pokoj člověku; úžas a trnutí je na výsostech, ale na zemi budiž pokoj. Bud pokojné srdce člověka, který obrací svou tvář k zemi; a má-li nás co děsit, jsou to strašné výsosti se svou slávou. Ať nás zasáhne bič nekonečnosti a boží bázně; ať hyneme úzkostí a rozkoší, potkávajíce Pána na výsostech, ale zemi a lidem budiž pokoj. Pokoj, toť velikost malých věcí a hlubokost věcí všedních; pokojná věc je posvěcená, a pokojný člověk je dobrý, a pokojné srdce je šťastné a pokojný den je požehnaný, amen. Sláva na výsostech Bohu. A pokoj lidem dobré vůle.

 

Snad jsou vetší a onačejší ctnosti než dobrá vůle. Dobrá vůle, to je jako dobrá cesta nebo dobrá střecha nebo jiné tiché, dobré a spolehlivé věci, o kterých ani nevíme; teprve když nejsou dobré, začneme strašně láteřit, a když potkáme zlou vůli, je nám, jako by se bortila všechna jistota na světe. A proto je dobrá vůle to nejlepší na světe, že na ní stojí všechna spolehlivost a důvěra. Dobrá vůle je horizontální základ všeho dobrého na světe. Sláva na výsostech Bohu. A na zemi pokoj. Na celé zemi.

 

Já to cítím, vy to cítíte: nemáme pod sebou pevné pudy, když se to hroutí někde u souseda. Je jen jedna země; jenže lidstvo se musilo napolo pomlátit, aby si to začalo jakžtakž uvědomovat. Není dobře na zemi, a proto není ani nám dobře na zemi. I nasloucháme do dálky, není-li slyšet děsné praštění země. Ne, dosud ne: sláva na výsostech Bohu… A na zemi pokoj lidem dobré vůle.

 

Je to ta nejkratší modlitbička; kdybyste ji tisíckrát opakovali, jako byste měli v sobě tibetský mlýnek na modlení, po každé v ní najde země i pokoj i dobré vůle; i samé dobré i veliké; svaté i něžné věci. Já  bídný hříšník ji opakuji nepočítaje řádků; a již nevím, myslím-li více na toho, jemuž jsem chtěl zapálit svíčičku, nebo na lidi dobré vůle nebo na zemi žíznivou pokoje, nebo na pokoj své duše; slyším jen dvouzvukou harmonii, hlas andělský a důvěrný.

 

* * *