Bulletin č. 21/2018

Tento e-mail obsahuje obrázky a grafiku, jestliže je nevidíte, prohlédněte si je v prohlížeči.

úterý 5. červen 2018

Dne 1.6.2018 zemřel JUDr. Jiří Šetina, jeden z nejmocnějších mužů devadesátých let. Média stále mlčí… Čest památce a odkazu tohoto statečného a charakterního člověka. Pomáhal jsem mu v několika závažných kauzách, které média zamlčovala. Média o jeho skonu stále mlčí? Nedivím se, ani tomu, že na Wikipedii jeho jméno nenaleznete. Zadání jeho jména do vyhledávače Google také nepřekvapuje „výsledkem“. Statečnost a pevný charakter se v postkomunistické zemi stále neodpouští. Teď už můžou být ti "naši spravedliví" v klidu, už se ho nemusí obávat a bát…   Z rozhovoru s JUDr. Jiřím Šetinou (1.1.1993): „Vezměme si politickou vůli na začátku roku 1990 a vezměme si signalizující politickou vůli na začátku roku 1993. Vidíme, že je zde již rozdíl a že signalizace spěje k tomu, že na vědomě neobjasněných zločinech, se nedá nic demokratického vybudovat. Alespoň já v tom vidím posun politické vůle. Samozřejmě, to všechno proti, jde na vrub právnické reprezentace, která obsadila vedoucí posty r. 1990. - A do dneška se setkávám s dopisy lidí, vypovídajícími o tom jak se tehdy demagogicky zneužilo právnických zásad k tomu, aby se zatemnil tento problém. Například s tou legendou, že chceme do Evropy a že tam můžeme pouze jako právní stát. Právní stát ovšem znamená právní kontinuitu. A právní kontinuita znamená návaznost na to co tady bylo. Závěr pak z toho byl ten, že nebude-li právní kontinuita, nejenže nepůjdeme do Evropy, ale vznikne dokonce anarchie. Samozřejmě, pokud se to tvrdilo s dostatečnou argumentací a vahou osobnosti, že na lidi, kteří obnovují stát to působilo. - Za mé existence demokratická společnost dvakrát totálně zklamala. Vždycky to mělo strašlivé následky pro lidstvo. Proto nejsem příznivcem bezbranné demokratické společnosti, která si skloňuje ve všech pádech Listinu základních práv a svobod, když přitom opět může kdokoliv přijít a zmocnit se vlády a vládnout tak, jako jsme již tomu byli svědky. - StB měla připraveny podmínky, situaci a chování pro případ zániku i v době, kdy s tím nepočítala. To totiž musí mít každá profesionální složka. Je to tzv. mobilizační opatření. U nás se předávala moc - předávala - nemluvím o revoluci. - A je to závažná věc, protože ti lidé se obohatí na několik generací. Bohužel, když se dá dohromady bývalá komunistická nomenklatura, objeví se i na ekonomických postech. Byli to přece oni, kdo měli styky. Zahodili stranické legitimace, přestoupili do jiných stran, ale styky a vedoucí postavení v podnicích, to bylo rozhodující pro přechod na akciovky a na ovládnutí. - To co udělala třeba se mnou (ČT pozn. J.Š.), kdy natočila mé vysvětlení jak to bylo s tím zavedením do seznamu, to odpovídalo určité epizodě ve Františkových Lázních. Ale, když toto zveřejnila, že tam současně nedala i ty věci o tom jak jsem odmítl spolupráci, jak potom jsem byl odvezen do Chebu, kde jsem jí znovu odmítl, že následovalo ukončení pracovního poměru, to už si opravdu mohu myslet, že je to cílené. A i když jsem křesťansky založený a tolerantní člověk, tak musím říci, že pokud je to nedbalost, tak je to tak hrozná hraniční nedbalost, že si nedovedu horší představit! Toto by se dalo charakterizovat jako velice neseriózní jednání. Protože jestliže z toho vyberou, ustřihnou slova a pustí to celému národu, tak takhle mohou "odstřelit" úplně každého. * * * Číst dál Josef Kalvoda „Genese Československa“: Kapitola 15 - Deklarace nezávislosti (Washingtonská), aneb jaká skutečně byla Těm, kdo hledají pravdu, milují svobodu a bojují za spravedlnost Jak se ukázalo, velká většina československého revolučního (ústavodárného) Národního shromáždění, ustaveného po válce, se držela Masarykových názorů a nevěnovala žádnou pozornost deklaraci společných cílů nezávislých středoevropských názorů. Národní shromáždění neodvozovalo svou moc od souhlasu ovládaných – nebylo zvoleno československým lidem a českoslovenští Němci, Maďaří, Poláci a Rusíni žijící v zemi neměli možnost „organizovat své vlastní vlády na takových principech a v takové formě, o které věřili, že bude nejlépe podporovat jejich blaho, bezpečnost a štěstí.“. (str. 393) Rakouský ministr zahraničích věcí prohlásil v diplomatické nótě z 27.října 1918, že monarchie přijímá všechny podmínky prezidenta Wilsona z 18.října 1918. tato nóta byla zveřejněna v Praze 28.října 2018. (str. 394) Když se slovenští vůdci shromáždili 30.října v Martině, nevěděli, že o dva dny dříve český Národní výbor v Praze vyhlásil československou samostatnost. Věděli ale, že nová rakousko-uherský ministr zahraničí Gyula Andrássy přijal Wilsonovy mírové podmínky a uznal právo národností v Rakousko-Uhersku. (str. 396) Číst dál „Nemůžeme nevidět, jak Rusko zbrojí,” říká český generál Petr Pavel a mluví o nebezpečí, jež hrozí Evropě Předseda vojenského výboru NATO, český generál Petr Pavel, poskytl zahraničním novinářům rozhovor, ve kterém upozorňuje na nebezpečí, jež hrozí Evropě ze strany Ruska. Nabízíme vám ve videu podstatnou část tohoto interview. „Ruské vojenské kapacity - konvenční i jaderné, jsou významné,” říká generál Pavel. „A nemůžeme nevidět, že se nadále zvětšují. Proto musíme reagovat a musíme ujistit nejenom naše obyvatele, ale všechny naše spojence, že máme dostatečné odstrašující prostředky a v případě nutnosti dostatečné prostředky k obraně,” dodává předseda vojenského výboru NATO. Číst dál Jak v 50.tých letech léčili Stalina, Gottwalda a Martu Gottwaldovou Dne 26.5.2018 přijal pozvání do kafírny "BÁRKA" pod hradem Točníkem prof. Vladimír Beneš st. (97 let), autor knihy  „Mozek nad mozkem“ a otec známého neurochirurga prof. Vladimíra Beneše ml. Doprovázela jej manželka Zdeňka. Informace o prof. Benešovi na tomto odkazu. Prof. Beneš vydržel vyprávět přes 2 hod. aniž by působil unaveně. Abychom nezapomínali co to byl komunistický režim, připomenu malou část jeho vyprávění o „léčení“ Stalina, Gottwalda a Marty Gottwaldové, včetně neuvěřitelné zdravotní péče o soudruhy. Vyžadovali vysoce nadstandardní lékařskou péči s podmínkami i pro návštěvy rodinných příslušníků, o kterých se běžnému občanu ani nesnilo. Nedávno napsal prof. Beneš práci o tom, jak naši lékaři byli u úmrtí Stalina a Gottwalda. Volně přepsáno ze zvukového záznamu: Číst dál SOOD bývalé komunistické prokurátorky Vodičkové ohrožuje nejvíce ty, které má chránit - bezbranné děti! SOOD (Sdružení na ochranu dětí) jsem osobně poznal v den Mezinárodního dne dětí 1.června 2018. Nestačil jsem se divit jaké lidi a způsoby praktikuje. Pokud ho vede bývalá zaměstnankyně komunistické prokuratury v oblasti  „ochrany“ dětí (od 60. let) JUDr. Marie Vodičková, nelze se zas tak divit. Ing. Petr Vlček mne požádal, abych jako jeho obecní zmocněnec byl přítomen styku s jeho syny Vojtěchem a Kubíkem 1.6.2018 v Praze, v sídle SOOD (naproti PALADIU) od 16:00 do 17:00 hod. Rád jsem této možnosti využil. Chtěl jsem poznat lépe druhou stranu a být nápomocen nejlepšímu řešení pro děti, při daných možnostech. Způsoby, které následovaly v provedení paní Provazníkové mi silně připomněly totalitu. Žádné věcné argumenty, slušnost na ní nepůsobily. Obávám se ani nemohly. Byl jsem pro ní zkrátka „hulvát“ jak sama pronesla (samozřejmě je vše zaznamenáno). Podívejte se na toto video, které hovoří za vše i závěrečná slova novodobé soudružky Provazníkové: „Nebudete mi lízt do očí a dávat obličej k mému obličeji“. – „Buďte tak laskav a rozlučte se s tím synem“. - Buďte tak laskav a nenatáčejte to“ – Ing. Vlček: „Ona může a já ne?!“ Když Kubík usvědčil svoji matku se lži (že měl být Kubík zánět v pravé noze a měl ji mít obvázanou), místo aby se hned poblíž stojící matky zeptala proč jí lhala, jen se naše soudružka hloupě a tupě tvářila… V těch dvou pokojích se chovají normálně pouze oba kluci a jejich táta a autor těchto řádek, než opustil místnost, aby neokrádal děti s tátou o drahocenný čas.   Číst dál Vědci z České republiky získali od roku 2007 jen 30 grantů Evropské výzkumné rady (LN 31.5.2018) České republice se od roku 2007 podařilo získat jen 30 grantů Evropské výzkumné rady. U zemí západní Evropy se přitom množství úspěšných žádostí počítá ve stovkách. Vyplývá to z informací, které ČTK poskytl český fyzik z Akademie věd Tomáš Jungwirth, který je jedním z 22 členů rady. Jungwirth uvedl, že za současným stavem jsou dva důvody - nízký počet žádostí i nízká kvalita projektů. Podobný problém jako ČR mají i další státy, které se součástí unie staly později. Změnit nepříznivý stav by podle Jungwirtha mohla větší podpora mladým vědcům. "Důležité je umožnit jim, aby měli samostatnou skupinu. V přihlášce je klíčové prokázat, že jde o jejich vlastní projekt, ne o projekt někoho, kdo je zaměstnává ve své skupině," uvedl fyzik. ČRo 2.6.2018 Číst dál Ministerstvo svévole České republiky. Právní aktivismus ombucmáni Šabatové? Tahle paní nabádá české soudce, aby vydírali rodiče prostřednictvím jejich společných dětí jako rukojmí. Mají jim při jednání klást ultimáta. Opomněla nám říct, že v praxi si pod pojmem "dohoda" představuje vynucení akceptace návrhu matky otcem, včetně až faktického vytěsnění z VÝCHOVY a PÉČE o společné děti. Poctivé diskusi, vedoucí ke společné nebo střídavé péči a výchově dětí oběma rodiči, se soudci při jednáních úzkostlivě vyhýbají. Soudy od počátku řízení předběžnými opatřeními poskytují matkám prostor aby mohly formovat "vlastní názor dítěte" bez vlivu a kontroly otce a aby tak mohly dítě negativně ovlivnit vůči otci jako druhému z rodičů. A matky to dělají. Nepoctivá, nemravná a svévolná justice považuje tento postup za tzv."ustálenou soudní praxi" a staví ji nad ústavní práva účastníků řízení. Včetně práva dítěte na oba své vlastní rodiče, na jejich PÉČI a VÝCHOVU. Nikoli jen na jakýsi "styk". Číst dál Z chátrajícího kostela udělal student místo, kam míří tisíce lidí. Připomíná duše odsunutých Němců Kostel v Lukové na severním Plzeňsku byl ještě v roce 2012 pro veřejnost uzavřený. Lidé se do něj podívali naposledy v roce 1968. Tehdy spadl ze stropu kus omítky a církevní památka se uzavřela. Dlouhá desetiletí kostel chátral. Situaci změnil až student Fakulty designu a umění Západočeské univerzity v Plzni Jakub Hadrava. Jeho sochy přitáhly kostelu pozornost tisíců lidí. Kostel svatého Jiří v Lukové si vybral Jakub Hadrava pro výstup své bakalářské práce. Do kostela přišli dobrovolníci, které obalil igelitem, překryl prostěradly a krajkami a zalil sádrou. Vzniklé odlitky od té doby netradičně zdobí interiér kostela. Sochy připomínají duše věřících, kteří zůstali kostelu věrni i v dobách nejtěžších. Číst dál McCain o Havlovi a Zemanovi Ve své nové knize The Restless Wave (Neklidná vlna) John McCain chválí Václava Havla a zatracuje Miloše Zemana (aniž by ho přímo jmenoval): Strávil jsem celé odpoledne s Václavem Havlem, seděl s ním sám ve věži Pražského hradu, zatímco den ustupoval soumraku. Byl na tom zdravotně velmi špatně a již brzy měl opustit svůj úřad. Měl sdílnou, filosofickou náladu. Mluvil o tom, jak žít s vyšším cílem. Řekl jsem mu, že si získal místo v dějinách a nikdy nebude zapomenut. Mluvili jsme i o Rusech, ale spíše z historické perspektivy než o současných událostech. Mluvili jsme o tom, co Západ znamenal pro utlačované, a co by měl znamenat v této nové a dočasné době amerického prvenství. Podle Havla je pro nás zásadní udržet si pokoru, byť je to těžké. Více se ale obával, že víra v naše ideály bude narušena, až budeme konfrontováni s novými zkouškami našeho vůdcovství, a opět se dostaví pokušení k uzavírání dohod a dělení světa do sfér, abychom vyvážili jednu věc jinou. A to se taky brzy stalo. Bylo to v létě roku 2001, před osudným zářím. Stát si za svými ideály je stejně důležité pro duše národů, jako pro duše jednotlivců, tvrdil Havel. Oba jsme strávili nějaký čas ve vězení, on pro své ideály, já pro zájmy své vlasti. Ta myšlenka rezonovala s námi oběma. Číst dál Sok Kremlu ukázal, jak Rusové hází jaderný odpad do moře. Chtěl odejít do Česka, vnitro ho odmítlo České ministerstvo vnitra odmítlo dát ruskému ekologickému aktivistovi Grigoriji Paskovi povolení k pobytu. Úředníci se odvolali na snahu "ochránit veřejný pořádek". Moskva/Praha - Grigorij Pasko patří mezi nejstatečnější ruské investigativní novináře. Ještě počátkem 90. let ukázal, jak se ruští námořníci zbavovali jaderných odpadů tím, že je jednoduše hodili do Japonského moře. Kvůli tomu ho vojenský soud odsoudil na tři roky vězení kvůli prozrazení utajovaných zkušeností. O sedmnáct let později mu české ministerstvo vnitra kvůli tomu odmítlo udělit dočasný pobyt, protože nemá čistý trestní rejstřík. Číst dál Nové vydání knihy „Úvahy a projevy Tomáše Bati“ „Náš život je jediným předmětem na tomto světě, který nemůžeme považovati za své soukromé vlastnictví, neboť jsme ničím nepřispěli k jeho vybudování. Byl nám jenom propůjčen s povinností odevzdati jej potomstvu rozmnožený a zdokonalený. Mají proto naši vrstevníci a ještě více naše potomstvo právo žádati vyúčtování z našeho života. Tato kniha má býti takovým srdečným vyúčtováním.“  Tomáš Baťa (v zápiscích ku své připravované knize) * * * … Váš projev dýchá pochopením mých snah, mé činnosti a to je to, co mne tolik těší. neboť všechno mé úsilí by bývalo marným, kdyby nebylo Vašeho pochopení, z kterého vyrostlo nadšení, neznající žádných překážek a únavy. Nejsem hrd na ty zdi a stroje a na to, že jsou tyto věci zapsány v gruntovní knize na mé jméno. Jsem hrdý na Vaše schopnosti, na Vaše statečná srdce, na Vaše pilné ruce, neboť ty vybu­dovaly dílo, jež před sebou vidíme a ty jsou základnou pro naši další velkou práci, která nás ještě čeká. … * * * Číst dál

Nemáte dále zájem o Bulletin? ODHLÁSIT