Bulletin č. 16/2018Tábor 25.3.2018: Přednáška plk.let. Zbyňka Čeřovského o tom jak to skutečně bylo 21.srpna 1968 a v následných letechKonala se na zámku v Měšicích Jana Berwida-Buquoi. Bohužel jsem nemohl pořídit video. Na místě natáčela sběrný dokument ČT pro srpnové výročí barbarské okupace vojsky Varšavské smlouvy. Tato přednáška níže tam těžko bude, vzhledem k jejímu závažnému obsahu a většině veřejnosti dosud zamlčovaných faktů. * * *Pozn. Cesta na severozápad, major Robert Rogers, generál Douglas MacArthur - „Svět, to jsou neustálé komploty proti statečným."Bylo nás více jak jedenáct a půl tisíce, když nás po okupaci Československa v roce 1968 vyhodili z armády. Jiní tvrdí, že nás bylo až třináct tisíc, z toho do akce NORBERT bylo začleněno okolo 11.000 osob a všechna ta čísla se mohou měnit, protože Ministerstvo obrany nikdy oficiálně neoznámilo, kolik lidí bylo v důsledku okupace a následné normalizace postiženo.Podle věrohodného materiálu, který zpracoval, dnes již mrtvý, plk. dr.Bejček, bylo postiženo:Číst dál

Tento e-mail obsahuje obrázky a grafiku, jestliže je nevidíte, prohlédněte si je v prohlížeči.

úterý 1. květen 2018

Hradec Králové 26.4.2018: Seminář ke 30. výročí tragické smrti Pavla Wonky. Podmínky politických vězňů v období pozdního socialismu! … Pod lágrem teče v betonových skružích potok. Někde na území fabriky, ještě uvnitř plotu, se jednou skrz ty skruže proboural do potoka mukl a utekl. Asi po týdnu ho chytili, zabili a přivezli zpátky na lágr, kde byl na dvore na nosítkách vystaven. Celý lágr musel kolem těch nosítek defilovat. Dozorce SNB „Panák“ řval, že takto skončí každý, kdo se pokusí o útěk. (Bylo to nějak v roce 1963. Vrah nepotrestán.) … Jeden vězeň od nás chtěl z toho komunistického koncentráku uprchnout podzemní kanalizací. Na obou stranách ale byly mříže. Pepa tam zůstal chudák. Psi tam nechtěli vlézt, dozorci SNB se báli. Pouštěli tam plyn, kyselinu, elektřinu do vody, stříleli tam samopalem, pistolemi, všechno možné, aby ho vyštvali ven. Nevyštvali. Věděl, že by ho umlátili k smrti a pak vystavili na buzeráku v lágru všem ostatním. Po třech dnech je to přestalo bavit, tak tam opět pustili podzemní potok a otvor zabetonovali... Pepa je v tom kanále možná dodnes…  Továrnu PRECIOSA prakticky vlastní už 40 let bývalý komunistický ředitel této otrokářské manufaktury, Don Karl Ludvík z Liberce žijící většinou v utajení ve Švýcarsku, někdy i ve svém domě v Liberci. Dnes multimiliardář a vlastník možná největšího sklářského impéria na světě vybudovaného z potu a krve vězňů. Včetně těch, co zde byli zabiti anebo v hlubokém zoufalství, beznaději, depresi a všudypřítomném stresu a strachu z neustálých trestů spáchali sebevraždu. Číst dál Hradec Králové 26.4.2018: Seminář ke 30.výročí mučednické smrti Pavla Wonky „Jediné místo kde se dalo slušně žít v komunistické zemi, bylo vězení.“ Martin J. Jirous Komunistický metanol: „Rok 1988. Pohřeb nadaného a statečného pana Wonky. Bůh mu žehnej a dopřej klidu alespoň na hřbitově. Biskup Malý v projevu: "Jsme zneklidněni". Rok 2018: S komunisty jedná ČSSD jako s lidmi jejichž názory bere vážně!!“ K.Mrzílek – „Komunisté nemohou být voleni do odpovědných míst, kde se rozhoduje. Jejich příslušnost ke Komunistické straně PŘEVYŠUJE jejich zájmy nad povinnostmi, za které jsou placeni.“ R. Reagan. Pohřbu Pavla Wonky ve Vrchlabí se dne 6. května 1988 pod dozorem Státní bezpečnosti zúčastnilo kolem 2000 lidí – mj. signatáři a mluvčí Charty 77, členové Jazzové sekce, Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, zástupci osmi velvyslanectví (Austrálie, Británie, Francie, Itálie, Kanady, Německa, Nizozemska a USA) a štáb německé veřejnoprávní televize ARD. Slova Vlasty Chramostové by se měla tesat do kamene! Níže další videa, zvukové záznamy, fotografie, dokumenty, odkazy na články, postřehy a komentáře o hrůze minulosti, která i tentokrát zůstala bez zájmu veřejnoprávních médií… Číst dál V den 30.výročí mučednické smrti Pavla Wonky, bojuje o přežití s českou justicí i Petr Vlček! Vážený pane doktore Cimický, děkuji za schůzku včera. Posílám dokument "shrnutí opatrovnického případu" a časová osa-týrání. Připojuji ještě několik důležitých dokumentů a odkazů na můj případ - článek o mém odsouzení a videa (soudem byla označena jako nadbytečná) - přitom posuďte sám... mezi nimi je např. i video, kde se mne prý 3letý syn bojí poté co mne náhodou viděl ve školce po 4 měsících. Popis mého případu za poslední rok níže:  Číst dál Tisková zpráva 25.4.2018: Podmínky politických vězňů v období pozdního socialismu a k 30. výročí tragické smrti Pavla Wonky POZVÁNKA na seminář v v Hradci Králové dne 26.4.2018 26. dubna 2018 - na den přesně a třicet let poté, co byl v hradeckých komunistických celách utýrán poslední československý vězeň - se v Knihovně města v Hradci Králové uskuteční seminář, který připomene tragickou smrt i odkaz Pavla Wonky. „Je to už po třetí, kdy se naše město snaží vyrovnat s tímto stigmatem. Po Pavlu Wonkovi je v Hradci Králové pojmenována ulice, kde je umístěna i pamětní deska, a od roku 2011 je čestným občanem města in memoriam,“ řekla publicistka Lenka Jaklová a dodala: „Pavel Wonka se neprovinil ničím jiným, než odporem vůči komunismu, jen tím, že si trval na svém a usiloval o rovnost před zákonem.“ „Využíval legální prostředky jako petiční právo, stížnosti a kandidaturu do Federálního shromáždění, což považuji za mimořádný čin,“ uvedl historik Petr Blažek. Číst dál Okresní soud v Kolíně 26. 4. 2018 - Rehabilitace rodiny Píšových dovršena; a odškodnění? Ve čtvrtek 26. 4. 2018 senát Okresního soudu  v Kolíně pod vedením Mgr. Zbyňka Kulicha plně rehabilitoval Marii Píšovou (1924-1976), která byla spolu s ostatními členy rodiny násilně vysídlena ze svého bydliště v Dobrém Poli. Státní zástupkyně Mgr. Markéta Krimová s rozhodnutí soudu souhlasila, a tak rehabilitační usnesení ihned nabylo právní moci. (Další podrobnosti k případu viz níže.) V této souvislosti pak znovu vyvstává otázka, jak je to v takových případech s odškodněním. V obdobném případu přiznalo Ministerstvo spravedlnosti ČR Milanu Hlobílkovi 200 Kč. Tato částka se stala předmětem několika kritických – téměř posměšných – článků v médiích. Viz například https://hodoninsky.denik.cz/zlociny-a-soudy/odskodneni-za-vyhnani-z-domu-dve-ste-korun-20170830.html.) Číst dál KS Praha rozhodl: Plk. Jiří Komárek jednal ve veřejném zájmu! Praha 30.4.2018: Málokdo takovýto rozsudek očekával, mezi veřejností převládala skepse – o to větší byla radost nad rozsudkem, se kterým se ztotožní jistě každý slušný člověk. Byl skvěle zdůvodněn. Po ukončení soudního jednání veřejnost spontánně zatleskala. Na konci zvukového záznamu jsem soudkyni poděkoval a řekl, že je dobře, že se nenaplnil čl. 23 Ústavy ČR o selhávání demokratických institucí - odpovědí senátu byly úsměvyJ Tak má jednat nezávislý soud demokratické země. Mimochodem plk. Jiří Komárek těsně po zapnutí mého mobilu odešel, že jsem mu ani nestačil bezprostředně poděkovat. Na ČT řekl, že je to „emoční a nechce říci něco zmatečného“. Později mi řekl, že raději preventivně odešel, aby zase něco neřeklJ Policejní president genmjr. Mgr. Bc. Tomáš Tuhý, Ph.D. se nedostavil. Události ČT přinesly krátkou zprávu až na šestnáctém místě. Věnovaly jí 70 vteřin. Na videu níže bývalý ředitel ÚOOZ Mgr. Robert Šlachta to nemohl říci lépe!    Číst dál Rozhovor Jana Šinágla pro PL: Komunisté nikdy nedokázali oslovit rozumné lidi. Ta myšlenka za sebou nechala více zločinů než nacismus Dne 29.dubna 2018 zveřejnily Parlamentní Listy mé odpovědi na otázky týkající se aktuální politické situaci v zemi. K mému překvapení byl rozhovor celé dopoledne na prvním místě webu PL. Oceňuji, že tentokrát jsem nebyl jen „komentován“. Zveřejněn byl celý rozhovor. Spotřebitelské síly jsou třeba stejně tak, jako tvořivé. Je-li poměr zdravý, společnost prosperuje. Převažuje-li příliš první, ubíjí tvořivost a úměrně tím klesá i spotřebitelská síla a kvalita života jak materiální, tak duchovní. Každá společnost si váží lidí, kterým bylo dáno. Věřme, že budou postupně obsazovat místa, kam svými schopnostmi patří. Každému je dáno jinak. Podstatné je, aby každý dělal maximum na svém místě. Teprve potom může být lépe. Číst dál Komunista a komunismus „Nevybudují-li zavčas vnitřní strukturu Evropy jako jediné politické entity demokraté, začnou ji budovat jiní a demokratům pak zbudou jen oči pro pláč. Démoni, kteří tak neblaze poznamenali dosavadní evropské dějiny – a nejhůř ve dvacátém století! – čekají na svou chvíli. Zapomenout na ně kvůli nějakým fondům, kvótám a tarifům by byla tragická chyba.“ Václav Havel: Evropa jako úkol, Cáchy, 1996 Rozdíl mezi českými a ruskými komunisty je velký. Komunistická ideologie u Rusů podepřená obrovským násilím ať už desetiletou genocidou v Afganistanu, dvojí v Čečně, přepadením Gruzie, východní Ukrajiny, Krymu, obsazení patnácti států kolem celého SSSR,  střední a východní Evropy atd. Tato neustálá potřeba rozšiřovat svůj prostor, Lebensraum, pochází z doby, kdy první východní Slované byli po staletí vystaveni permanentnímu násilí kočovných kmenů. Číst dál Podnět k prošetření chování režiséra Zděnka Trošky PČR odložen Podnět byl podán na OSZ v Berouně dne 18.11.2017. To jej zaslalo OSZ Strakonice dne 16.3.2018, tedy až za 4 měsíce. OSZ Strakonice mne vyrozumělo dne 23.3.2018. PČR mne vyrozuměla dne 26.4.2018. Je zvláštní, že pan režisér Troška, nebyl mezi nudisty ani trošku neoblečený…?! Kéž by tak důkladně a rychle PČR vyšetřovala i má TO, kde se rozkrádají prokazatelně stamiliony? Věřme, že tentokrát vyšetřuje opravdu poctivě a nezávisle. Jasných, nezpochybnitelných důkazů obdržela dost. Kauza zasahuje do nejvyšších pater politiky a týká se hlavně ČSSD a  zřejmě i bývalého premiéra Bohuslava Sobotky, který nemůže nevědět. Číst dál Bývalý úředník MÚ Žebrák ing. Bohdan Šimeček, podal žalobu na KÚSK Dne 23. dubna 2018 mi přišla do datové schránky od KS Praha výzva a poučení ve věci žaloby ing. Bohdana Šimečka na KÚSK. Stejného dne jsem reagoval sdělením. ZDE je vyjádření KÚSK k žalobě. Pan Šimeček už na MÚ Žebrák nepracuje, zato zřejmě pracuje na lukrativním zpeněžení svých pozemků v katastru města Žebrák a zřejmě i obce Točník. ZDE je rozhodnutí KÚSK ze dne 12.9.2017, ve věci zákeřného napadení občana pepřovým sprayem úředníkem. Číst dál Vrchní soud opět zamítl žalobu Hučína na exministra Hradílka … Podle předsedy senátu Ladislava Bognára nebyl důvod rozsudek krajského soudu měnit. "Oba články byly reakcí na předchozí články. Aby si běžný čtenář mohl učinit obrázek o těchto kritických výrocích, je odůvodněné, aby znal texty předchozích článků," uvedl předseda senátu. Podle něj měl Hradílek k dispozici podklady pro vynesení svých kritických soudů. Ve sporu dvou disidentů jde o to, zda šlo o pomluvu nebo svobodu slova. Bývalý zpravodajec podal na Hradílka žalobu kvůli článkům v Lidových novinách z července a srpna 2007, ve kterých někdejší mluvčí Charty 77 označil Hučína za gaunera a psychologického teroristu. V textu Hučína spojoval s teroristickými útoky v Přerově v roce 1999. Soudy již dříve uvedly, že těmito kritickými soudy nebylo zasaženo do osobnostních práv žalobce. Podle nich si čtenář mohl souvislosti dostatečně vyhodnotit. V souvislosti s výrokem o psychickém teroristovi soudce dnes poukázal i na to, že si Hučín opatřoval citlivé údaje o předchozím soudci. "Vnímáme to jako psychický nátlak," podotkl dnes předseda senátu. Číst dál Nález archiválií dokumentujících politický proces s Rudolfem Slánským Poslechněte si zvukové záznamy  ze dnů  21.11. - 26.11.1952 (2. 3. 4 a 7. den procesu). Zajímavé budou výpovědi Rudolfa Slánského, pokud se je podaří zprovoznit, resp. pokud vůbec existují? J.Š. 29.4.2018 V zemi poctivých lidí Po letu do Kanady jsem neobdržel kufr, který spolu se mnou měl cestovat v zavazadlovém prostoru letadla. Nestalo se mě to poprvé. Při služebních cestách do Ruska jsem raději sebou vozil jen to nejnutnější, abych mohl mít zavazadlo u sebe, neboť několikrát skončilo kde nemělo. Po ohlášení ztráty na letišti v Montrealu jsem byl ujištěn, že po ztraceném kufru bude zahájeno okamžitě pátrání. Číst dál Americký národní hřbitov Arlington Cesta z Washingtonu do Arlingtonu po silnici dálničního typu uplyne velice rychle. Skoro se zdá, že Arlington je okrajovou čtvrtí hlavního města Spojených států amerických. Ve skutečnosti tomu tak není. Arlington už patří do Virginie. Co znamená pro každého Čecha vyšehradský Slavín, to pro Američana představuje Národní hřbitov Arlington. Je tu však podstatný rozdíl. Zatím co na Vyšehradě jsou pochováni spisovatelé, básníci, hudební skladatelé, divadelní umělci, vědci a přední průmyslníci, prostě řečeno česká inteligence, na Arlingtonském hřbitově jsou pochováni stateční vojáci, kteří obětovali své životy za americkou svobodu a demokracii od doby občanské války Severu proti Jihu, až po válku v Perském zálivu v posledním desetiletí a jistě zde budou pochováni i někteří vojáci, kteří zahynuli v letošním roce v Iráku a Afganistánu.. Přesvědčí vás o tom před vstupem na hřbitov sousoší čety vojáků, kteří na symbolicky dobytém území či ostrově vztyčují žerď s americkou vlajkou. Číst dál Mise poslední možné pomoci Za to, že nedošlo k velkému krveprolití a nevyčíslitelným materiálním ztrátám v Praze i v jiných českých městech a obcích právem můžeme vděčit těmto dvěma americkým misím poslední možné pomoci. * * * Na konci války se na našem území stala pozoruhodná událost, o které se po osvobození a zvláště pak po roce 1948 nemluvilo. Jednalo se o dvě mise amerických důstojníků ( mezi nimi byli i Čechoameričané ) 23. sqvadrony, 16 obrněné divize 3. armády USA, kteří ve dvou obrněných a v několika terénních vozidlech s americkou a bílou vlajkou parlamentářů směřovali dne 7. května 1945 z Plzně do Prahy. Zdicemi a Královým Dvorem projížděli asi kolem 10 hod. dopoledne nadšeně pozdravováni náhodně stojícími občany kolem státní silnice. Stejný obraz doprovázel kolonu vozidel i v ostatních obcích a městech kudy vojáci projížděli. Nastalo však určité zklamání neboť se před tím hovořilo, že jede na pomoc bojující Praze americká armáda. V té době nikdo nevěděl, že demarkační čára na které se měly setkat východní a západní armády, byla předem stanovena na Jaltské konferenci. Nebylo rovněž známo, že vrchní velitel spojeneckých vojsk generál Eisenhower žádal ruské velení o svolení, že k osvobození Prahy uvolní alespoň Československé letecké a tankové jednotky. Vše ale bylo náčelníkem generálního štábu Sovětské armády Antonovem zamítnuto. Pražské povstání tak stálo vedle značných materiálních ztrát na 5 000 zbytečně zmařených lidských životů obránců barikád i prostých Pražanů. Přesto 40 amerických parlamentářů mělo sílu mnohatisícové armády. Číst dál Moje dětství na draka Zrcadlo našich vztahů. „Občas se mě maminka ptá, proč tak hodně zlobím. „Protože to zlobení ze mě samo leze!“ řekla jsem jí tuhle a ona se tomu smála.“ Proč vlastně knížku Moje dětství na draka číst? Protože je o nás. Ačkoli její hrdinové prožívají svoje každodenní radosti i starosti v druhé polovině minulého století, v jiném politickém systému, je to publikace o naší současnosti. Odkrývá, že i v rodině, která vznikla ze vzájemné lásky, je někdy velmi těžké si porozumět. Jako bychom hovořili každý na jiné frekvenci. Číst dál Černé tenistky Dne 14. března 1953 byla sobota. Den jako každý jiný. Na naší Průmyslové škole chemické v Praze se střídali profesoři jednotlivých předmětů jako svatí na orloji Staroměstské radnice. Jen profesorka dějepisu pro náhlou nevolnost absentovala. Hodinu jsme zůstali bez pedagogického dozoru. V té době nás nenapadlo nic „moudřejšího“ než Jardovi Malému, známému cholerikovi schovat černé tenistky, které jsme nosili jako přezůvky na tělocvik. Protože to byl žert po několikáté opakovaný a všechny úkryty již znal, vytáhli jsme je na vlajkovou žerď umístěnou na čelní stěně budovy, pod oknem naší třídy. Tam je už nenašel. Vyučování pokračovalo po polední přestávce ještě dvěma hodinami. O té druhé hodině se rozletěly dveře a do třídy vstoupili, spolu s ředitelem školy, tři muži v kožených kabátech. Následoval výslech všech přítomných studentů. Jejich posláním bylo zjistit, kdo na vlajkovou žerď pověsil černé tenistky zrovna v den kdy zemřel prezident Klement Gottwald. Bylo to ale vůbec poprvé, kdy jsme se všichni dozvěděli, že není mezi živými. V té době to věděl jen omezený okruh stranických a státních funkcionářů, včetně příslušníků státní bezpečnosti. Oficiální oznámení v rozhlase totiž následovalo s určitým zpožděním teprve v pozdních odpoledních hodinách. Číst dál Atrapa V padesátých letech byla pro výběr vedoucích pracovníků stanovena kriteria a požadavky ze zcela jiného světa, než by mnohdy zdravý rozum předpokládal. Od takového člověka pak nešly očekávat převratné technologické změny ve výrobě, ani nové přístupy k organizaci práce, ale zase s nima byla někdy legrace, pokud zrovna nerozhodovali o osudu jiných. Moravský zákazník přicházel s přáním odlít složitý výrobek podle předloženého výkresu. Ten jako vždy obsahoval nárys, půdorys a bokorys, toho stejného výrobku. Vedoucí vzal výkres do svých rukou, dlouze se do něho zahleděl a nebylo pochyb o tom, že intenzivně přemýšlí. Po delší odmlce položí výkres na stůl a prstem ukazuje, že dva odlitky by dokázal vyrobit, ten třetí bohužel nikoliv. Zástupce moravské firmy po tomto sdělení nevyšel z údivu. Číst dál FALEŠNÁ OZVĚNA Náš profesor matematiky byl člověk nemocný a i když nás počítat naučil celkem slušně, na veselé příhody náladu nikdy neměl. Spolužák Bouška byl výborným  počtářem, ale měl jednu vadu. V řeči používal skoro za každou větou slova „Ano prosím“. To však našemu profesorovi lezlo tak na nervy,že jednoho dne resolutně prohlásil: “Bouška, jestli ještě jednou řeknete – ano prosím – uvidíte jak s vámi zatočím.“ Odpověď studentova ze setrvačnosti zněla: “Ano prosím.“ To bylo na nemocného profesora příliš. „Bouška, jděte ke kamnům, otevřete dvířka, strčte tam hlavu a třikrát zařvete – jsem vůl.“ Vysoká litinová kamna byla v padesátých letech v každé třídě starší školy. Jak zněl profesorův příkaz, tak se také stalo, s chutí a z plných plic. „Sedněte si“ zazněl profesorův pokyn po vykonané exekuci. Číst dál Tábor 25.3.2018: Přednáška plk.let. Zbyňka Čeřovského o tom jak to skutečně bylo 21.srpna 1968 a v následných letech Konala se na zámku v Měšicích Jana Berwida-Buquoi. Bohužel jsem nemohl pořídit video. Na místě natáčela sběrný dokument ČT pro srpnové výročí barbarské okupace vojsky Varšavské smlouvy. Tato přednáška níže tam těžko bude, vzhledem k jejímu závažnému obsahu a většině veřejnosti dosud zamlčovaných faktů. * * * Pozn. Cesta na severozápad, major Robert Rogers, generál Douglas MacArthur – „Svět, to jsou neustálé komploty proti statečným.“ Bylo nás více jak jedenáct a půl tisíce, když nás po okupaci Československa v roce 1968 vyhodili z armády. Jiní tvrdí, že nás bylo až třináct tisíc, z toho do akce NORBERT bylo začleněno okolo 11.000 osob a všechna ta čísla se mohou měnit, protože Ministerstvo obrany nikdy oficiálně neoznámilo, kolik lidí bylo v důsledku okupace a následné normalizace postiženo. Podle věrohodného materiálu, který zpracoval, dnes již mrtvý, plk. dr.Bejček, bylo postiženo: Číst dál Ať žije TAPÍR Poslední číslo časopisu DIKOBRAZ vyšlo v roce 1995. Právě vyšlo druhé číslo měsíčníku humoru a satiry TAPÍR. Je o něho velký zájem, jistě i kvůli moři negace, skepce a beznaděje, ve které se naše společnost topí až „po uši“. Každý si v něm může najít ten „svůj“ humor. Kdosi moudrý řekl: „Humor je druhem odvahy a vyšším stupněm inteligence.“ Kdo to vyvrací, pravdivost citátu sám na sobě potvrzuje. Tož dlouhá léta Tapíre a nikoho nešetřiJ Na ukázku níže nádherný vtip Boží golf z aktuálního čísla: Číst dál

Nemáte dále zájem o Bulletin? ODHLÁSIT