Bulletin č. 42/2018

Tento e-mail obsahuje obrázky a grafiku, jestliže je nevidíte, prohlédněte si je v prohlížeči.

středa 31. říjen 2018

Stoleté oslavy, aneb odkaz „Palackého mozku“ dvěma pohrobkům ČSR stále živý… Postřehy z diskuse: „Co umíme říci nás neohrožuje, ale to co neřekneme.“ – „Havel zajistil větší bezpečnost zemi, než TGM.“ – „Bez filtru informací ve veřejném prostoru, je veřejný prostor ohrožen.“ – „Slovo je stínem činu“.  Dne 29.10.2018 se v ND Malá scéna uskutečnila debata na téma TGM, Jan Patočka a Václav Havel. Zúčastnili se Roman Joch, prof. Václav Bělohradský, Eliška Bulínová, Martin Palouš, moderoval Petr Fischer, šéfredaktor stanice ČRo Vltava.  Pořídil jsem zvukový záznam celé debaty. Názor si učiňte sami. Jistě zajímavé myšlenky, ale pojmenovat příčiny 100 let trvajícího, stále stejného, střet myšlenek a ukázat cestu jak z toho ven, se veřejnost nedočkala. Nejlépe vyjádřila podstatu a podstatné našich dřívějších i dnešních problémů Eliška Fulínová z UK. Její příspěvek (od 35 min.) vřele doporučuji. Řekla natvrdo pravdu o tom jací skutečně jsme a co si stále nechceme přiznat, na příkladu zacházení s mozkem Františka Palackého, kdy s ním i dnes zacházíme stále stejně, protože jsme se nezměnili, tím spíše po sebevražedném úbytku elit během století. Je to docela humorné, ale ve skutečnosti krutá pravda o nás, naší povaze a charakteru. Seděl jsem vedle prof. Halíka, debaty se nezúčastnil. Můj vstup do diskuze (1:25:44 hod.) jen doplnil  vystoupení Elišky Fulínové o další fakta, která neradi slyšíme, resp. které veřejnost nezná. Téma skvěle doplňují články Karla Olivy Bez zloby a vášně (LN 25.10.2018) a Ondřeje Neffa Návštěva u věštkyně (LN 29.10.2018). Číst dál Odsun Němců 1945 - 1946 …Ještě v osmdesátých letech minulého století jsme v některých obcích (Žacléř, Královec, Bernartice, Lampertice, Bečkov, Mladé Buky, okolí Malých a Velkých Svatoňovic…) mohli zaslechnout původní německý dialekt i na ulici či v obchodě. S jeho zánikem mizí část nás, naší kultury v nelítostném propadlišti dějin. Není to dobře. * * * Martin Bartoš První republika Kde začít? Klade si moje generace, moje děti otázku, kdo žil v našem městě, našich horách, našem okrese před rokem 1945? Podíváme-li se podrobněji na historii našeho regionu, zjistíme, že otázka, kdo tady byl první, zda Češi, nebo Němci (nebo lépe německy mluvící obyvatelstvo), není vzhledem k problematice odsunu relevantní. Rozhodujícím kritériem uplatnění Benešových dekretů je výsledek sčítání lidu v roce 1930. Na Vrchlabsku žilo v té době kolem pětašedesáti tisíc lidí (celkem v šedesáti dvou obcích a městech na území landrátu Vrchlabí, který vznikl po obsazení německou armádou po Mnichovu roku 1939). K německé národnosti se hlásilo zhruba šestačtyřicet tisíc obyvatel. Kde se tady tolik německy mluvících lidí vzalo? Žili tu od narození tak jako jejich otcové, dědové, pradědové… Pracovali zde po mnoho generací nejprve pro české království a později pro Rakousko-Uhersko. Vždy byli obyvateli, šlechtou, měšťany, poddanými, občany se stejnými právy a povinnostmi jako česky hovořící menšina. Číst dál ŠTEFÁNYK - lehké téma Lidi, vy nemáte cit pro slovenštinu, a ani pro Azbuku. Při oslavách 100 výročí ČSR jsem snad ani jednou neslyšel vyslovit správně příjmení M. R. Štefánika. Nejčastěji vyslovují Češi "Štefányk". Reportér ČT 24, přidělený do Bratislavy vyslovuje "Štefaňik". Jinak mezi Čechy se používá často "Štefányk", zřídka "Štefaňík", nebo "Stěfányk". Správná výslovnost je "Štěfáňik", i když se píše "Štefánik" (e se v měkkých slabikách čte ě. -  po d, t, n). Ještě větší nesnáze jsou s azbukou. Tam mají dvojhlásky, a ty se do češtiny (i slovenčiny) musí přepisovat dvěma písmeny abecedy. V ruštině nemůže být Elena, ledaže by se psala s obráceným E, které my nemáme. Běžně se píše v azbuce s abecedním E, ale to je dvojhláska JE, tedy se přepíše jako Jelena. Pamatuji si už několik let, jak televizní pracovník Dvořák měl rozhovor s Rusem Jemeljajevem a ostýchavě ho oslovoval pane Emelaeve. Ono je to podobné, jako ve slovenčině. E se čte někdy E, někdy Je. To chce cit. (Dvojhlásky jsou JA, JE, JO, ŠČ, JU). Číst dál KAPLE PRO DĚDEČKA Malá velikostí, velká příběhem. To je kaple sv. Vendelína v Oseku nad Bečvou, kterou na památku své rodiny postavil pan docent Ladislav Koutný. Kaple je natolik unikátní, že se ocitla mezi třiceti nejzajímavějšími stavbami v architektonické ročence 2017 a uchází se o Českou cenu za architekturu. „Opět jsem potřeboval najít rovnováhu mezi rukopisem sochaře a snahou nebudovat druhý svatopetrský chrám ani si hrát na akademickou půdu. Kaple je skutečně pro všechny. Vím, že se nebude líbit všem, ale většině ano a je tady pro každého, kdo se tu zastaví a komu pohladí duši. Ať je to kopáč nebo profesor.“ - Společně s kaplí je tak celé dílo pana Koutného vyjádřením úcty k předkům, kteří nás učí, že každý po sobě máme ve své krajině něco zanechat. „K tomu jsem byl vychován.“ říká. Způsob, jakým místo proměnil je i odpovědí režimu, který rodinu na několik let od jejich půdy odstřihl. Pokud člověk začne sám u sebe a má vůli, zmůže neuvěřitelně mnoho. Ladislav Koutný shrnuje svůj přístup do jedné věty: „Co je dělané s láskou, to se podaří.“ - „Česká společnost je nemocná. Stačí se podívat na města, jak stagnují a nerozvíjí se. Neuvěřitelné množství energie se vynakládá na to, aby nic nového nevzniklo. Město je přitom největší zhmotnění společnosti o sobě samé o světě a o nárocích na svět a na život. Když vidíme jak města nemají územní plány a nikomu to nevadí, o města se nestaráme, nerozvíjíme je. To jsou smutné důkazy o naší společnosti.“ - „Česká společnost je nemocná. Stačí se podívat na města, jak stagnují a nerozvíjí se. Neuvěřitelné množství energie se vynakládá na to, aby nic nového nevzniklo. Město je přitom největší zhmotnění společnosti o sobě samé o světě a o nárocích na svět a na život. Když vidíme jak města nemají územní plány a nikomu to nevadí, o města se nestaráme, nerozvíjíme je. To jsou smutné důkazy o naší společnosti.“ konstatuje profesor Pelčák podle kterého je další směřování naší společnosti tragické. „Žádné nové stavby, žádný rozvoj, žádní noví lidé. Přístup, kterým dojdeme až na okraj evropské společnosti. Přístup, kterým sami sebe postupně zabíjíme.“ - Na straně jedné je tak příběh člověka, který s odpovědností k místu, kde vyrůstal, dává jasný důkaz, že společnost tvoří každý z nás tím, jak žije a co po sobě zanechává. Na straně druhé pak ne příliš optimistická prognóza architekta o směřování naší země. I to je ale v důsledku v rukou jednotlivců. Klíčovým slovem je odpovědnost, se kterou jde ruku v ruce otázka, kterou musí každý z nás směřovat do svého nitra. Odpověď na ni bychom měli hledat kdykoliv a kdekoliv. Třeba i při návštěvě kaple Sv. Vendelína, která svým pojetím i umístěním nabízí překrásný výhled do krajiny a svádí k rozjímání. A to je i poselstvím pana Koutného: „I kdyby jeden ze sta tady došel k tomu, že svůj konzumní život trochu vyrovná s duchovním a zamyslí se nad tím, jak žije a něco změní, budu rád. To je důvod, proč jsem to stavěl.“ - Fotogalerie Číst dál Na ARRIVA TRANSPORT Česká republika a.s. podána žaloba Po neoprávněném krácení mezd řidičům, byla dne 25.10.2018 podána  žaloba na plnění k OS Beroun. Oslovení předsedy představenstva ARRIVA TRANSPORT Česká republika a.s. Ing. Daniel Adamka ze dne 25.9.2018 Mgr. Danou Houbovou. Reakce předsedy představenstva ze dne 17.10.2018. Číst dál Krátké vzpomínky na JUDr. Zdeňka Altnera Se Zdeňkem Altnerem jsem navštěvoval Právnickou fakultu UK v Praze v létech 1967-1972. Byli jsme spolužáci v jednom kruhu a tudíž jsme se stýkali téměř denně. Zdeněk sice nepatřil mezi vynikající studenty, ale jako spolužák byl slušný a komunikativní. Až na „šplhounské“  a sebestředné výjimky jsme ostatně byli docela dobrá parta. Po ukončení studií jsem jej neviděl celou řadu let. Věděl jsem, že působí jako advokát a dokonce jsem se od jedné další spolužačky dověděl, že měl nějaké vážné problémy jako konkurzní správce. Už si nepamatuji, jak mne vypátral, ale bylo to v době mého působení v Kreditní bance Plzeň, a.s. – v likvidaci. Prostě jednoho dne se u mne objevil v kanceláři (tehdy jsem měl ještě kancelář sám pro sebe) a poté mne ještě navštívil několikrát. Dosti podrobně mne seznámil s kauzou ČSSD a Lidový dům, takže jsem se dozvěděl, že soudní spor o Lidový dům rozhodně neměl předem jasného vítěze a žádný pražský advokát se nechtěl této komplikované kauzy ujmout (což ostatně v TV potvrdil i Miloš Zeman, tehdy ještě důchodce na Vysočině). Zdeněk Altner se tedy této kauzy ujal a dokonce se zavázal, že veškeré náklady soudního sporu ponese sám a pouze v případě úspěchu mu ČSSD zaplatí 10% z tržní ceny Lidového domu. Tuto smlouvu s ním podepsal tehdejší předseda ČSSD Miloš Zeman. Číst dál Byl Mohammed pedofil? Příležitost posílit svou prestiž a prokázat nezávislost na momentálním politickém zájmu a diktátu propásl Evropský soud pro lidská práva, který neshledal porušení Úmluvy v případě rakouské občanky Elisabeth Sabaditsch-Wolff. Ta se oprávněně pozastavila nad tím, že podle většiny hadísů pojal prorok Mohammed za manželku Aišu v době, kdy jí bylo šest let, a toto manželství bylo konsumováno (tzn. došlo k prvnímu pohlavnímu styku), když Aiše bylo devět. Označila proto proroka za pedofila, za což byla odsouzena k pokutě 480 euro. Odůvodnění rozsudku je značně nepřesvědčivé až trapné, a neméně trapné je, že žádný ze soudců se proti němu neodvážil disentovat. Číst dál Modlitba za národ ve Svatováclavské kapli, v den 100.výročí obnovení české státnosti Modlitba za národ začíná dne 28.října ve Svatováclavské kapli katedrály sv. Víta v Praze v 16:00 hodin. Sraz účastníků před Arcibiskupským palácem.   Pravda o Pittsburské dohodě, aneb podvodné jednání TGM Prof. Josef Kalvoda „Genese Československa“ str. 264: Tento dokument, navržený a podepsaný Masarykem a dalšími, přivedl americké Slováky, tvořící asi jednu třetinu národa, do řad česko-slovenského (sic) hnutí za nezávislost. Zaručoval jejich krajanům na Slovensku rovnost a autonomní rozvoj ve státě, jež měl být teprve vytvořen. Od té doby američtí Slováci plně podporovali Masaryka, pomáhajíce mu „dokazovat“, že Slováci jsou proti Rakousku-Uhersku a přejí si vznik „národního“ státu Čechů a Slováků. Po válce se ale Masaryk od Pittsburghské dohody distancoval, označiv ji „za lokální smlouvu amerických Čechů a Slováků mezi sebou“. Napsal, že podepsal „dohodu“ – zdůraznil, že nešlo o „smlouvu“, aby uspokojil „malou slovenskou frakci, která snila o bůh ví jaké samostatnosti Slovenska; idee některých ruských slavjanofilů, pak Štúra a Vajanského, ujaly se také mezi Slováky v Americe“. Když otec Andrej Hlinka, vůdce Slovenské ĺudové strany, připomněl Masarykovi jeho závazek vůči Slovákům, Masaryk odpověděl osobním útokem; nazval ho „lhářem“, aniž řekl, co myslí onou lží. V dopise otci Hlinkovi z 12.října 1929 nazval Masaryk Pittburghskou dohodu „podvrhem“ (falsem), přestože ji sám navrhl a dvakrát podepsal. (Druhý podpis byl připojen ke kaligrafické kopii dohody, předané mu Albertem Mamateyem, prezidentem Slovenské ligy, 14.listopadu 1918, v den volby Masaryka za prezidenta nové Československé  republiky a několik dní před jeho odjezdem ze Spojených států).     Číst dál Jiří Žůrek žádá úplnou likvidaci Právnických výpočtů a „President v kompostu“ k výročí 100 let české státnosti, nebo stádnosti…? Cituji s prvního článku: Poučení? V zemi, jako je Česká republika, se nevyplatí dělat cokoliv pro druhé, protože se vždy najde dostatek závistivců, kteří zařídí, aby dílo skončilo v troskách a jeho autor byl vláčen blátem. Takový Jan Antonín Baťa by mohl vyprávět… A z druhého: Úcta k autoritě nesmí být chápána jako něco jednou provždy daného a bezpodmínečného, protože jinak bychom se mohli ocitnout v roli profousů, kteří dohlížejí na vězněné vojáky při kázání opilého feldkuráta Katze. Est modus in rebus, sunt certi denique fines, a president, který při státním aktu málem pozvrací svatováclavskou korunu a do medií se v přímém přenosu vyjadřuje jazykem pomocného asfaltéra, podrývá autoritu úřadu natolik, že není na místě vynucovat ji mocensky. Doporučuji článek Jan Antonín Baťa: povoláním český patriot. Náš největší patriot a vlastenec platil v naší zemi za "kolaboranta" až do roku 2007! Neexistuje na světě vyznamenání, které by jeho službu vlasti mohlo plně ocenit. Jeho nejvyšší ocenění bylo a je v srdcích lidí, kteří jej znali a pracovali ve firmě Baťa, jejíž základy vybudoval stejně neocenitelný Tomáš Baťa. Jako občané se chováme na demonstracích, necháme sebou manipulovat jako stáda ovcí, jak v minulosti, tak i dnes. Věru není mnoho důvodů ke slavení. Pokud si nebudeme schopni přiznat pravdu o našem charakteru a naší minulosti, čeká nás jen cesta zpět, nebo stát na místě - v tom lepším případě. Číst dál Kdy konečně zakopeme komunistickou vykopávku Vodičku? Podívejte se na krátký rozhovor s tímto kolaborantským papalášem a vyžírkou za každého režimu na ČT 24. Je poučný a vypovídající o mravním stavu dnešní společnosti v naší zemi, která to dopustí. Je jen dobře, že premiér Andrej Babiš prohlásil, že už další miliony na svoji „činnost“ tento komunistický spolek nedostane. Při odhalení pomníku gen. Josefu Mašínovi byl Vodička vypískán, kdy na moji adresu prohlásil: „Pane Šinágle, jděte do prdele!“, inu „intelekt“ se nezapře. Nemít v ruce kameru, tak jsem ho jménem gen. Mašína inzultoval a poslal tam, kam posílal on mne. Připomínám jeho životopis. Kardinál Dominik Duka svým vystoupením z ĆSBS vyslal další mravní signál nemocné společnosti. Petr Kamberský v článku Nemlaskejte (LN 26.10.2018) to vystihl přesně.     Číst dál Na VOP Annu Šabatovou podána dvě TO a odškodnění za 3.000.000,-Kč! Reportáž odvysílala jako jediná TV PRIMA (22.10.2018) v hlavních večerních zprávách. Bohužel už neodvysílala natočený rozhovor s obhájcem dr. Ivanky Kohoutové Mgr. Radkem Suchým. Dr. Ivanka Kohoutová podává civilní žalobu s požadavkem nemajetkové újmy 2.000.000,-Kč a SZŠ jako právnický subjekt také žalobu s požadavkem nemajetkové újmy 1.000.000,-Kč. Další doplňující, závažné informace, si můžete přečíst v tomto článku. O kauze se zmínila obšírně ČTK a krátce TV NOVA, veřejnoprávní média dosud mlčí… Po takovém závažném mravním a odborném selhání, ve vyspělých zemích, odpovědní sami okamžitě s ostudou odstupují. Stud, hanba a osobní odpovědnost, je pro nemalé množství odpovědných v naší zemi stále neznámým pojmem…   Číst dál Český premiér uctil památku československých pilotů v bitvě o Británii Ve středu 24. října 2018, při oficiální návštěvě v Londýně, předseda vlády České republiky Andrej Babiš navštívil památník Londýnské bitvy o Británii na nábřeží. Položil věnec a projevil úctu k 88 československým pilotům, kteří se zúčastnili Bitvy o Británii v roce 1940.   https://fcafa.com/2018/10/24/czech-prime-minister-remembers-the-czechoslovak-battle-of-britain-pilots/comment-page-1/#comment-19612 Odpověď dědiců JUDr. Zdeňka Altnera na dopis právních zástupců ČSSD datovaný dnem 19.10.2018 …Tento postup ze strany nového vedení ČSSD nás upřímně mrzí o to více po, již legendárním, vyjádření pana ing. Jiřího Paroubka v deníku MfD dne 2.4.2018: „Vždycky je dobré si najmout ty nejlepší advokáty, což já jsem udělal… Protože tady nejde jenom o paragrafy, ale také o kontakty na soudech a podobně.“… * * * Wed, 24 Oct 2018 20:59:42 Od: Mgr. Patrik Altner, advokát advokat@akaltner.cz Komu: hamacekj@psp.cz, tiskove@socdem.cz, miroslav.belina@belinapartners.cz, jakub.matejcek@belinapartners.cz Kopie: judr.vesely@volny.cz, veronika@altnerova.cz, jaroslav.gavenda@firma.seznam.cz, ctk@ctk.cz, irozhlas@rozhlas.cz, zpravy@nova.cz, petr.mrzena@ceskatelevize.cz, zpravodajstvi@iprima.cz, zpravy@seznam.cz, jan@sinagl.cz.   Vážený pane předsedo,   v příloze, přednostně emailem, zasíláme k Vašim rukám přiloženou odpověď na dopis Vašich právních zástupců datovaný dnem 19.10.2018. Číst dál KÚ Hradec Králové 23.10.2018: vernisáž výstavy SRPEN 68 Úvodní slovo pronesl plk. Josef Musil, autor výstavy. Vernisáže se zúčastnil hejtman Královéhradeckého kraje PhDr. Jiří Štěpán, Ph.D. a mons. Socha z diecéze Hradec Králové. Všichni skvěle promluvili jménem všech slušných lidí a ve jménu všech obětí okupace ze srpna 1968. Stále zůstávají široké veřejnosti z velké části utajeny, stejně jako napáchané zločiny sovětskými okupanty - i ze strany chystaných zločinů kolaborantského vedení naší země. Další vernisáž výstavy se chystá na 17.listopad - Mezinárodní den studentstva a Den boje za svobodu a demokracii, v budově Regionálního muzea v Chrudimi od 10:00 hod. Součástí výstavy bude presentace prací žáků osmých a devátých tříd ZŠ a studentů středních škol na téma: „Dědo, proč k nám v srpnu 1968 přijely tanky?“   Číst dál Karel Pecka - autor pro čtenáře dneška … Otázka další a hlavní je teprve potom ta, chybí-li mu či nechybí i onen rozměr duchovní vůle a tušení vysokých významů lidskosti. Odpověď zní, že mu nechybějí... Černý přirovnává Pecku i k Flaubertovi, který rovněž zobrazuje dospívání a charakterový růst mladého muže. Zdůrazňuje především Peckův mravní postoj v podmínkách, kdy jde o život, ono „nemohu jinak“. * * * V letošním „osmičkovém“ roce jako bychom cítili zvlášť naléhavou potřebu vyhledávat a připomínat naše dávné hrdiny. Důvodem je nejen pátrání po národní identitě. Ona významná výročí svádějí především k pohledu na proměnu společenských poměrů ve světě i u nás, kde objevujeme až nápadně nebezpečné paralely s minulostí. To všechno stále častěji vyvolává otázku, má-li dnešní mladý člověk dostatek příkladů hrdinství. Většinou zjišťujeme, že ne. A tak žádoucí hrdiny vymýšlíme, přebíráme z amerických komerčních filmů, kde všichni jsou „super“, bojují s mimozemšťany a nevídanými obludami. A taky si hrdiny vycucáváme z prstu, vyrábíme z dřívějších obětí. Měníme jejich životopisy, v nichž vynecháváme různá pochybení, a jindy zase naopak – my je prostě máme jako příkladné hrdiny zapotřebí. Přitom na hrdiny skutečné někdy málem zapomínáme. Rozhodně k nim patří skaut, spisovatel a disident Karel Pecka, jehož letošních nedožitých devadesátin vzpomněla v březnu v Knihovně Václava Havla jen skupina mladých, kteří se zabývají jeho dílem. Číst dál Komunisty dráždil jako konzul australského knížectví. I tak musel utéct Před 70 lety se narodil. Před půlstoletím zažil okupaci Československa jako voják v Havlíčkově Brodě. Pak byl konzulem australského státečku Hutt River v Československu, což komunistům „pilo krev“. V roce 1984 se rozhodl emigrovat. Život jihlavského patriota Vladimíra Kříže by klidně vydal na akční film. Ovšem emigrace se vám povedla, byť to byl pořádný adrenalin na přechodu do Jugoslávie. Tam to bylo jako v akčním filmu. Autem jsem projel hranici Rumunska s Jugoslávií, pohraničníci stříleli do vzduchu, pronásledovali nás a my pak měli po asi pěti kilometrech nehodu, dostal jsem smyk. Skončili jsme na několik týdnů v jugoslávském vězení. Číst dál Ruská trolská farma zdvojnásobila svůj rozpočet počátkem roku 2018 Neslavná ruská trollová farma v Petrohradě zintenzivňuje svou dezinformační válku v roce 2018, podle stížnosti amerických kriminálních úřadů proti účetnímu organizace. Operace financovaná pro-Putinovými, utratila v prvních šesti měsících roku 2018 téměř stejně jako před rokem. Mezi rokem 2016 a červnem 2018 činil celkový rozpočet Internet Research Agency více než 35 milionů dolarů (více než 2 miliardy rublů), tvrdí se ve stížnosti. Ne všechny výdaje byly určeny na operace v USA. Americké ministerstvo spravedlnosti podrobně popisuje výdaje za rok: Číst dál Potěmkinovská Divácká rada ČT Gen. ředitel ČT Petr Dvořák splnil svůj volební slib a založil Diváckou radu (DR). Jejím členem je úctyhodných 63 organizací. Na co potřebuje ČT DR, když se neustále pyšní svoji vysokou kvalitou ve srovnání s jinými, včetně západních TV? Aby byla ještě lepší? To by mohla a měla, ale obávám se dalšího propadu do nekoukatelnosti na který DR nebude mít žádný vliv. Jen to hezky vypadá, ale je k ničemu. Jen aby statistici mohli dalšími čísly doplnit „kvalitu“ ČT. Jak známo jen čísla a množství kvalitu nedělají, nemohou. Nepotkal jsem dosud žádného normálního člověka, který by byl pořady veřejnoprávní ČT nadšen. Naopak stále více lidí, kteří se na televizi odmítají dívat. Cituji z tiskové zprávy DR (16.10.2018): V rámci téměř hodinu trvající diskuse představitelé Divácké rady pokládali dotazy například na zvýšení podílu vysílání pro seniory, zastoupení pořadů věnovaných tzv. paměťovým institucím, využití tlumočníků do znakové řeči nebo rozšíření vysílání pro středoškolské studenty. Široce diskutovány byly rovněž otázky spojené s významem a podporou médií veřejné služby. Číst dál

Nemáte dále zájem o Bulletin? ODHLÁSIT